My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Mořeplavci

 

Kdyby mi před deseti lety ujel autobus. Kdybych správně odbočila. Šla místo doleva doprava, rozhodla se jinak, nebo třeba jen nevstala a zůstala v posteli. Kdybych radši některý hovor nechala pro hlasovou schránku, a nebo jindy prostě jen nezvedla oči a něco neviděla. Občas přemýšlím, jak by můj život vypadal, kdybych se rozhodla jinak. Třeba nerozbila sklenici nebo nemluvila zbytečně příliš, když se to nehodí. Možná jen kdybych místo ano řekla ne, zbytek mého příběhu by se odvíjel jinak. Jedna titěrná nepostřehnutelná odlišnost odstartuje neviditelnou lavinu následných událostí. Malá sněhová vločka začne nabírat rychlost, valí se nezadržitelně jako sněhová koule, a bere všechno bez lítosti s sebou. Kde bych teď byla, s kým, jak bych vypadala, jak by mi asi bylo? Kdybych žila v jiné realitě, jiný život, jiná já? Každý den my všichni do jednoho činíme desítky, možná stovky nepostřehnutelných rozhodnutí, kormidlujeme životem jak novodobí Kolombové doufajíc, že se v dálce na horizontu objeví pevnina. Padáme do tmy a zkoušíme se v ní neutopit, protože nevidíme dostatečně dopředu na to vědět, který z mnoha možných směrů je ten správný. Ale ať už se rozhodneme jakkoliv, nehledě na to, kolikrát se musíme vrátit, podívat se do mapy své vlastní duše, možná dokonce si semtam i připomenout, kdo že to vlastně jsme, nakonec vždycky přeci skončíme tam, kde máme být…

Tagged , , , , ,

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *