My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Kapky

FullSizeRender 3.jpg
Jdu z práce, nasazuju si do uší sluchátka a jsem rozhodnutá se místo tramvaje projít. Nade mnou jsou černé mraky a zvedá se vítr. Čerstvý vzduch, to teď potřebuju. Jen klást nohu před nohu do rytmu hudby, nechávat si pohazovat vlasy a utřídit si myšlenky. Chvíli neslyšet okolní svět, dýchat a být sama.

Po půl kolimetru na mě spadne první kapka deště. Je studená. Nevadí mi to. Začíná poprchávat, ale já jdu dál, déšť příjemně studí a tak nějak symbolicky mi chladí hlavu… Najednou začínají mokré kuličky houstnout a zvětšovat se, až se spustí strašná průtž mračen, nejde ani vidět na pár metrů před sebe. V mžiku jsem mokrá, a rozhodnu se doběhnout přijíždějící tramvaj. Uvědomuju si, že do toho deště zase budu muset vstoupit, abych mohla dojít domů. Začínají mi škubat koutky.

Vystoupím z úkrytu tramvaje a pomalou chůzí jdu směrem domů. Kolem lidi utíkají, schovávají se pod přístřešky a čekají, až déšť ustane. Nespěchám, usmívám se, přivírám oči, jak mi stékající voda lepí vlasy na tváře a omývá make-up. Všichni se na mě dívají, jestli jsem blázen, nebo opilá. Ani jedno. Koukám, jak se po ulici valí přívaly vody, kapky zprudka dopadají do kaluží a vystřikují, okapy nestíhají vodu odvádět a přetékají. Voda je chladná, naskočí mi husí kůže, ale mě to nevadí, pořád se usmívám a přivírám pod přívalem deště oči.

Před sebou najednou vidím, jak jsme se jako malí v dešti cákali v kaluži jako blázni. Probíhali jsme jí a když jsme usoudili, že už jsme stejně celí promáčení, tak jsme si do ní lehli a plácali se v ní jak tuleni. Mámě jsme to radši neřekli.

Jdu pomalým krokem, pozoruju všechny, jak s vystrašeným výrazem běží pod první stříšku a musím se smát. Proč se bojíme deště? Proč nás děsí voda? Kdy se to stalo, že už nejsme ty děti, co je baví svět? Co jim udělá radost i obyčejná průtrž mračen? Kdy se to stane, že člověk vyroste a přestane se cákat v kalužích? Jdu celá zmáčená s taškou přes rameno a z podchodu se na mě dívá o cizí pán. Usměju se na něj. Usměje se na mě zpět.

Tagged ,

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *