My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Gangster hovnivál

Loni jsme s Bárou byly podobně v životě zaseknutý. Ne, že by člověka chvíli nebavilo jen YOLO na Bali, ale věřte mi nebo ne, nicnedělání se hrozně rychle omrzí. A bylo to zhruba někdy před rokem touhle dobou, kdy se věci pořád nehýbaly podle našich představ. Když normální člověk neví kudy kam, má omezený počet možností kde hledat odpovědi. My po vyčerpání dostupných studnic informací, od Googlu přes kamarády, rodinu, Tinderový příležitosti, i náhodných kolemjdoucích, jsme to místo kostela namířily k několika vědmám. Protože tonoucí se i stébla chytá, my vzaly za vděk jakoukoliv křišťálovou koulí a horoskopem, co nám bylí ochotní odpovědět. Vpodstatě bylo jedno co, řeknou, hlavně ať potvrdí, že budem mít krásnej život, kolem nás skákat nosorožci a nad hlavama nám vykukovat duhy. Zprůměrovaly jsme to, a zapamatovaly si pár mezíků, který nás udržovaly v naději vstávat do dalšího dne. Naše zdroje se loni shodly, že letos se všechno pohne. A tak zatímco se mezitím na Bali hýbaly maximálně tak litosferický desky, my čekaly na zásadní posun našeho života. Ten epický zázrak se jmenoval únor. Nejsem znalá astrologie, tudíž těžko říct, kde jaká planeta blbě seděla a kam si měla údajně v únoru přešlápnout. Ale únor pro nás byla meta dodávající nám energii na to štěstí čekat, když život stál zrovna ne ani za prd, ale za půl prdu. Únor byla naděje čekající za zatáčkou celej podzim. My čekaly. A čekaly. Vždycky jsme se na sebe s každým dalším zklamáním jen s povzdechem koukly a řekly si pro útěchu: „neboj, únor loading“. A pak se přehoupl v kalendáři novej rok. Arthur Schopenhauer už kdysi řekl, že jakmile se dostanete na kopec, začnete nabírat rychlost. A to ten život teda rozhodně letos nabral. Minimálně třetí kosmickou rychlost v mým případě. Vezu se v káře na horské dráze, co mě vyveze vysoko nahoru, jen aby mě bez mrknutí oka shodila se srdcem v žaludku hluboko dolů. Chvíle aboslutního štěstí se střídají s momentama slz bezradnosti a vyčerpání. Každej jeden den si připomínáme pravdivost tvrzení: dávej pozor na to, co si přeješ, dost možná bys to taky mohl dostat. Protože jakmile se začnou věci dít, často zjistíme, že jsme si přáli poněkud blbě. Nebo jsme opomněli dodat zdánlivou maličkost, která se zdá býti ve světle nové reality poněkud zásadní. A tak se občas nejeden sen promění ve dne v noční můru, a naše nenaplněné touhy ve zklamání. Možná, že kdyby si ty představy dál žily jen v našich myšlenkách, nikdo by nám je nemohl vzít a byly by pořád hezké. Není pochyb, že kde se loni nedělo nic, letos se děje naopak všechno. To bábám vyšlo znamenitě. Respekt jim, vědmám. Ale na ten únor pořád čekáme. Únor stále loading. Přiznávám, že posun k lepšímu tam znatelný je. Kde na nás loni pršely hovna, a my ztěží stihly roztáhnout deštník, tam letos hrdě kuličku z vlastních fekálií tlačíme před sebou, jakožto protřelý gangster hovnivál zocelený ze všech bouřek, co ho nezabily. Dávám jim na ten únor ještě měsíc, maximálně dva. Pak ten únor reklamuju a chci prachy zpátky. Protože únor loading víc jak půl roku, to je už i na naše balijský poměry dost.

Tagged , , , , , ,

2 thoughts on “Gangster hovnivál

  • Rok 2019 je celej nějakej špatnej, vědmy se nejspíš nesekli, jenom neupřesnili rok ve kterým ten únor přijde 🙂 Tak je lepší žít v iluzi, že to dobré přijde, protože to nás pohání dopředu. To dobré totiž přijde až po hromadě sraček. 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *