My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Můj drahý Philippe

IMG_5037
Čteš rád? Já ráda píšu, tak si možná na tohle raději objednej něco k pití a pohodlně se v letadle na své sedačce usaď.

Oba si ten čas strávený spolu budeme pamatovat jinak, protože každý máme svůj svět. Ale dovol mi být na chvíli trochu zranitelná a já se s tebou podělím o mou verzi našeho příběhu…

První noc, kdy jsem tě potkala, jsi mi dal svůj sešit, abych ti tam něco napsala. Jenže tenkrát jsme byli dva cizí lidi. Možná ale v těch slovech najdeš nějaký výzam, který ti bude dávat smysl. Přemýšlela jsem o tobě a o tom čase stráveném spolu. Říkala jsem si, že bych si přála, abych ten vzkaz mohla napsat až teď, když už žádní cizinci nejsme a znám každou tvou vrstvu. Původně jsem tě chtěla poprosit, ať mi ho dáš znovu, ale pak mě napadlo něco jinýho. Tehdy večer, když ti Marlon dal svůj dárek, to tričko, jsi vypadal hrozně šťastně. Měl jsi v očích něco, co se mi strašně líbilo. Záblesky radosti, a to, jak se umíš radovat z maličkostí, těch chvil v životě, to se mě dotklo. Pro mě jsi víc než kamarád. Jsi výjimečný člověk. Taky jsem ti chtěla dát něco na památku, ale nemohla jsem vymyslet nic dost dobrého. Víš, věci mě až tak moc nezajímají, ani nedojímají, ale duše a pocity ano. A protože ty taky rád píšeš, napadlo mě ti dát nový sešit a být první, kdo ti do něj něco na památku napíše. Není tak nóbl a hezký jako ten tvůj starý. Ale přála jsem si najít takový, co by byl pro tebe perfektní, a tenhle mi padl do oka. Pamatuješ si, jak jsme jeden večer byli všichni na večeři v té krásné restauraci Dandelion (Pampeliška)? Než jste přijeli, tak jsem se ptala majitele, proč ji tak pojmenoval. A on řekl: “Protože do ní můžeš fouknout a neco si přát.” A to já dělám v životě často. Něco si přeju… Taky mi řekl, že jeho úplně první zákazník byl Čech stejně jako já. Proto jeden drink v menu pojmenoval česky Jahoda, asi jsi o tom ani nevěděl. Zbožňuju sbírat všechny znamení a indicie. Je zábavné pozorovat tu hru života, vesmíru, Boha, … Vím, že je pro tebe tvůj sešit jako vzácný poklad. Ale myslela jsem si, že každý nový začátek v životě je dobrý. Nezbožňuješ zaplňovat prázdné stránky? Začít pěkně zčista od začátku… Tak tenhle sešit může být tvá šance začít něco nového…

Chvíli mi trvalo, než jsem tě pochopila. A pořád je toho spoustu, co se o sobě můžeme navzájem naučit. Ale byla jsem si jistá, že musíme mít něco společného, jinak bychom se nepotkali. “Tvoje vibrace přitahují tvé lidi,” říká se. Když jsme se vraceli zpátky z hory Batur, tak jsi v autě říkal, že jsme dva úplně stejní lidi, jen v jiných tělech. Tenkrát jsem to moc nepochopila. Protože když jsem tě poprvé potkala v Ubudu, měla jsem za to, že jsme každý z úplně jiného světa. Ale to jsou všechny ty masky, které si nasazujem. A teď už tomu konečně rozumím… Takže kdybys mi dal svůj sešit dnes místo toho prvního večera, tohle bych napsala:

Celou tu dobu jsem se snažila na tobě najít nějaké vady, ale žádné jsem nenašla. Pro mě jsi perfektní. Zevnitř i zvenčí. Máš úžasné srdce a nejskvělejší schopnost se prosmát životem. Prosím, nikdy se neměň. Nedovol životu tě zranit a zahořknout. Každý máme na své cestě nějaké překážky, víš… Zůstaň takový, jaký jsi, zůstaň tebou, zůstaň Philippem. Přála bych si, abychom spolu mohli strávit víc času, ale asi je to tak, jak to má být. Všichni se potkáváme z nějakého důvodu. A moje dny na Bali by bez tebe nebyly stejné. Před nějakým časem, když jsem byla smutná, tak jsem si přála být někde na krásném tropickém místě a poslouchat déšť, který by uklidnil mou bolavou duši. Ta deštivá noc v Ubudu byla mnohem lepší, než bych si kdy byla schopná naplánovat. Taky jsem si přála, abych se už na žádnou další horu v životě nemusela vyškrábat sama. To, jak jsi mě držel za ruku a dával mi polibky do vlasů, když jsme se dívali na ten nádherný východ slunce na hoře Batur, bylo všechno, co jsem potřebovala v té chvíli ke štěstí. A to, jak mě umíš ve dne v noci rozesmát, to na tobě miluju ze všeho nejvíc. Asi bych spočítala na prstech jedné ruky všechny lidi v životě, kdo mě umí tak moc rozesmát. A víš, když se směju, tak moje srdce se usmívá taky. Uvnitř. A to jsou ty chvíle štěstí v mém životě.

Philippe, nevzdávej lásku. Jednou potkáš někoho, díky němuž pochopíš, proč to nevyšlo s nikým předtím. V životě není nic víc než láska. Vždycky ji můžeš najít kdekoliv kolem sebe. V přátelích, v rodině, v holce, ve světě samotném. Nezáleží na tom, jestli někoho miluješ na jeden den, nebo na celý život. Každá láska se počítá. Sbírej všechny tyhle chvíle. Život není dokonalý, ale má dokonalé momenty, přísahám, že má… Můj šéf mi jednou řekl: “Šárko, ne každá situace v životě tě bude bavit. Mě taky nebaví sedět na nekonečných poradách. Ale v každé situaci si musíš najít něco pozitivního. Nauč se extrahovat štěstí.”
Přála bych si, abys nechal minulost jít. Přála bych si, abys to bral jen jako jednu ze všech těch lekcí ve tvém životě, kterými musíš projít, aby ses poučil, vnitřně vyrostl a nasměroval se do toho místa spokojenosti, kde máš být. Každý máme v sobě nějaké bouřky. Ale jednoho dne, až se ohlédneme zpátky, to všechno dá smysl. A proto tě tak obdivuju. Protože i když ne všechno v tvém životě je dokonalé, umíš být lepší a ne zahořklý. Ráda tě poslouchám mluvit. Fotbal by mě nemohl zajímat míň, ale zbožňuju tu vášeň a jiskřičky ve tvých očích. Jak jsi nadšený a rozněžnělý, když vidíš kolem pobíhat děti. A taky za to, jak se po mě v noci ve spánku natáhneš, jestli tam jsem, a obejmeš mě.

Je těžké ti vysvětlit, jak tě vidím mýma očima. Obzvlášť, když se občas shazuješ. Mohla bych strávit hodiny jen tím na tebe zírat, a nikdy mě neunaví tvůj smysl pro humor. Jestli jsou na téhle planetě rodiče, kteří by mohli být pyšní na své dítě, pak to jistě musí být ti tví. Jsi obrovská koule nikdy nekončící pozitivní energie. A jsi dost, Philippe. Jsi dost, takový, jaký jsi. Věř si víc.
Rýpala jsem do tvých ran, ale vybrala jsem si tentokrát neukázat ti ty moje. Znáš mě jako šťastného a veselého člověka, takže bys asi nevěřil, že se občas uvnitř zaseknu ve smutku a nevidím světlo na konci tunelu. A byly dny, kdy jsem si uvědomila, že ty to světlo zpátky do mého života vracíš a pomáháš mi si vzpomenout, že svět je krásné místo. Inspiruješ mě, abych byla lepší verze sebe samé.

V téhle chvíli nevím, jestli se ještě někdy uvidíme znovu. Ale určitě vím, že budeš mít vždycky zvláštní místo v mém srdci. Za všechny ty šťastné vzpomínky. Za to, jak jsi mě rozesmíval. Za to, žes přinesl lásku do mého života. Žes mi ukázal, že jsou pořád skvělí chlapi kolem mě. Za to, že se moje srdce mohlo usmívat… Za to všechno bych chtěla říct: DĚKUJU. Děkuju, že ses objevil v mém životě. Děkuju, žes byl zranitelný a podělil se se mnou o tajemství. Děkuju, žes byl tak roztomilej. Děkuju, žes byl kousek skládanky mého života. Děkuju, že jsi…

Chtěla bych ti popřát hodně štěstí, ale o tebe se nebojím. Lidi jako ty, budou v životě vždycky v pohodě. Jenom musíš zvládnout pár výzev. Prožiješ, naučíš se a vylepšíš se. Jsem si jistá, že budeš v pohodě. A víc než to. Budeš se mít skvěle. Už teď jsi skvělej…

P.S.(1): Už víš, že číslo 11 pro mě má zvláštní význam. Proto jsem začala psát až na stránce číslo 11. A taky, nečekaně, máš narozeniny 11náctého 🙂
P.S.(2): Minulou noc ses ptal, proč mám spálená záda, jestli jsem na pláži usla. To, co teď čteš, je odpověď proč 🙂
P.S.(3): Pár slz mi u toho psaní ukáplo, ale přísahám, že to byly slzy štěstí.
P.S.(4): Marta tě pořád nemá ráda.
P.S.(5): Mě je to pořád fuk.
P.S.(6): Jo máš i nějaký chyby, ale o těch ti řeknu třeba někdy příště 😛

S láskou,
Šárka
Cannggu, Bali
26. 5. 2018

♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡ ♥ ♡

Tagged , , , , ,

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *