My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Milostný vlaštovky

FullSizeRender 76
Netuším kdy, kde a jak jsem žila v minulých životech, ale v tom současným v tom moc velký jasno zřejmě taky nemám. Kdekoliv se octnu, nějakým podivným způsobem si to tam oblíbím a v rámci několika dnů se aklimatizuju natolik, že tomu, kde zrovna spím, říkám “doma”. Kamkoliv jedu, začnu pochytávat tamní mluvu a když jsem někde dýl, prohazuju pár slov s místními kdykoliv je příležitost. Zní to zvláštně, ale je mi dobře skoro všude. Všude tam, kde je spousta slunce, teplo a moře jako bonus beru všema deseti. Asi je v tom ňejaká logika, když se člověk narodí s životním číslem jedenáct a dvě slunce mu tak do všeho kecaj. Krétské moře, istanbulský ruch, londýnský glanc, a kam dál? Chtěla bych žít všude a nikde. Vznášet se ve vzduchoprázdnu, kde žádný den není stejný. Pozorovat východ slunce na Bali, smlouvat na tržišti v Marrakéši, snídat u Bosporu, čichat k lánům levandulí v Provence, cpát se italskou zmrzlinou, jíst neidentifikovatelný pokrmy v Bangkoku, naučit se vypnout hlavu v Indii, vyšplhat na zikurat, usmívat se pod mexickým sluncem. A každý den se zamilovat. Znova a znova. Na celej život. Na celej jeden den. Od východu slunce do jeho západu. Milostný vlaštovky letící stovky kilometrů za vteřinu tě nutí přiblble se na sebe usmívat beze slov. Ty krátkodobý lásky, co nemají budoucnost a právě proto jsou asi tak fajn. Možná jsou tak fajn právě proto, že brzy skončí a blížící se doba expirace vás oba nutí přepnout na úspornej program, vytěsnit všechny zbytečnosti a hlouposti a soustředit se na to tady a teď. Na ty krásný oči a odzbrojující úsměvy, který se ti do nadcházejících pětiletek nehodí, ale nemůžeš si pomoct. Protože na některý věci je rozum krátkej a vysvětlit to nejde. Protože minulost je daleko a budoucnost v nedohlednu. Protože jediný, co ti život garantuje, je ten dnešní den. A zrovna dneska tě ta síla magnetismu nenechá spát.

“A co bude pak?”
“Nevím, zatím je teď.”

Všichni chceme život z plakátu a možná lásku z argentinské telenovely a s čímkoliv porovnatelně menším se odmítáme smířit. Ale možná láska na den, na dva, na tři, nám někdy stačí. Snad je dokonce i dost. Dost na to si uvědomit, že láska je všude kolem. Že láska je jak vlaštovky. Milostný vlaštovky…

Tagged , , , ,

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *