My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Hérečka

 

“Šárko, máš čas? Potřebuju s tebou mluvit.”
“Se mnou?”
“Jo…”
“Co jsem zas udělala?”
“Ty nic právě…”
“Jsem ve fitku, ale tak za dvě hoďky budu doma. Pak ti zavolám?”
“Dobře.”

“Tak povídej, jsem jedno ucho. Chceš mě požádat o ruku? Po telefonu to nedělej, prosím tě.”
“To jsem chtěl už několikrát a pokaždý jsi mě poslala do háje.”
“To si mě musíš s někým určitě plíst… Co pro tebe můžu udělat, Matýsku.”
“Když já si tím teď nejsem moc jistej, že to je dobrej nápad…”
“Co není dobrej nápad?”
“Ti to říkat…”
“Proč jako? Já vím, že se neznáme zase tolik, ale copak já někoho soudím?”
“No ne, právě proto volám tobě.”
“Ježíš, tak co teď máš za křeče, že mi to nemůžeš říct?”
“Šárko, podívej, já pořád tak trochu doufám, že bys jednou mohla přeci jen být matka mých dětí.”
“Kdy jako?”
“Až se konečně trochu uklidníš.”
“Ty mě děsíš…”
“Proto si teď říkám, že je asi kravina ti to říkat.”
“Já myslím, že mi nemůžeš říct nic, co bych jednak už někdy neslyšela, a druhak co by mě jakkoliv pohoršilo. Mluv.”
“Ale…”
“Mluv.”
“No dobře, ale…”
“Prosím tě, vysvětli mi, proč ze všech lidí na světě zavoláš zrovna mě?”
“Protože ty jediná jsi taková, jak to říct… otevřená…”
“Mám si to brát nějak osobně, nebo co to má znamenat?”
“Ty víš, že já nemůžu ani číst ten tvůj blog. Mě štve každej chlap kolem tebe, kerej není já.”
“Vůbec nemám tušení, o čem to mluvíš.”
“Hele, já kolem sebe nemám moc lidí, co by tak bez obalu o všem mluvili. Nevím, s kým jiným to řešit. Já myslím, že ty jediná mi na to řekneš objektivní názor.”
“Ty sis někoho našel!”
“Našel…”
“Já jsem myslela, že…”
“No já jsem taky právě myslel a pánoval. A já pořád tě chci vidět. Ale pak se stalo tohle… A já teď nevím, co mám dělat. A jestli není blbost ti to říkat.”
“Mluv.”
“Je starší o šest let, má devítiletou dceru. Mají ji s jejím otcem ve střídavé péči, není to úplně jednoduchý.”
“Tak, je to, jaký to je, spíš se ujisti, jestli vůbec ještě další děti mít chce, ty jich chceš nejmíň deset.”
“Ale jo, chce, o tom už jsme mluvili, to není problém.”
“A co je problém?”
“Mě je s ní fajn, je skvělá, v posteli je to super. Ve všem si rozumíme, není to žádná hloupá nána, máme si co říct. Jenže je tam pár věcí, a já už sám nevím, jestli se do toho mám nějak víc pouštět, nebo se na to vykašlat hned.”
“A mluvil jsi o tom s někým?”
“Jo, s kamarádem trochu, ale nic kloudnýho mi neřek a ostatním to nemůžu říct, doma už vůbec ne. Napadlas mě proto ty. Já jsem si říkal, že ty se nebojíš o všem tak mluvit, no…”
“Tak mluv, leze to z tebe jak z chlupaté deky.”
“Ona mi řekla, že to se mnou myslí vážně, že mě má ráda, a že už přišla o nějaký lidi kvůli své minulosti. Že mi něco musí říct, než to začne být moc vážný. Řekla mi, že kdysi dávno natočila nějaký porno.”
“Muhahaha, počkej, na to si vezmu sluchátka, to bude na dýl, hahahahaha.”
“Dva filmy, říkala dva filmy a je to už strašně dávno. Ale chtěla, abych o tom vědel.”
“Hahaha, ty sis našel pornoherečku!”
“Prosím tě, nesměj se. To není všechno…”
“To je první věc, co mě dneska pobavila, a to už tady mám večer. Prosím, pokračuj, vezmu si k tomu večeři. Začíná mě to dost bavit.”
“Ona říkala, že pracovala v jednom masérským salonu.”
“Wuuuhuhuhuhu, já dneska neusnu. Hérečka je to!”
“Ale ona říkala, že s nikým nikdy nic neměla, byly to jen erotický masáže.”
“Ahahahahahaha.”
“Šárko, proč se tomu jako směješ? Já jsem z toho dost zoufalej.”
“Protože tys mě nechtěl, že jsem moc… ani nevím co moc, prostě jsem moc, a pak si najdeš šlapku. Karma existuje, hahahaha.”
“Já tě chtěl, tys nechtěla mě! Proč jsi mě vlastně nechtěla?”
“No, chtěla i nechtěla… Bylo to blbě načasový a tys vždycky dělal hrozný tlaky… Ty seš tak skvělej, ale tak všechno zbytečně hrotíš do extrému… Mě to děsí tyhlety vážný věci bez nouzovýho východu…”
“Ale když já už jsem unavenej a otrávenej vztahama bez budoucnosti. Mě to nebaví, mě už nebaví ani randit. Každýmu říkat ty stejný věci…”
“Mě to říkej…”
“Tak do prdele proč mě nechceš?”
“Protože někoho máš, přestaň!”
“Ale neměl jsem!”
“Tak sis ji neměl hledat.”
“Tys pořád chtěla odjet.”
“Dyť taky že jo, všechno je tak, jak to má být. A ty máš hérečku, hahaha.”
“A když potkám tuhle, tak nevím, co mám dělat. Nevím, jestli se spakovat hned, než bude pozdě, nebo se na všechno vykašlat a prostě to zkusit.”
“A proč to nezkusíš?”
“Protože neustále přemýšlím nad několika věcma a nemůžu se rozhodnout.”
“A to je?”
“Nevím, nevím, jestli můžu žít s člověkem s takovou minulostí. My jsme všichni katolíci, chodíme do kostela. Máma by se zbláznila, kdyby to zjistila. A pak, víš, děláme jednou za čas velký semináře, jsou tam stovky lidí. Já chci svou partnerku do těch pracovních projektů zapojovat. Ale co když ji tam někdo pozná? Někdo z toho masérskýho salonu, nějakej klient? A pak ta její dcera, dostává se do náročnýho věku a není to snadný. Nevím, jestli to nebude působit i problémy mezi náma. Její táta tam pořád funguje, mají spolu dobrej vztah. Já mám pořád takový pokušení ty filmy najít a podívat se na to, je to blbost?”
“Já ti nemůžu říkat, co máš dělat. Ale chceš slyšet můj názor?”
“Prosím.”
“Ty sám si musí říct, jestli seš schopnej se smířit s tím, co bylo, a co je. Ty sám si musíš říct, jestli tě to všechno víc baví, nebo štve. Ona nic z toho nevymaže, ani ty filmy, ani co dělala. Kdyby mohla, tak už to dávno udělala. Žádný filmy hledat nechceš a dívat se na to nebudeš. Ty s tvýma předsudkama a názorem na život prostě nechceš vidět svou buchtu, jak ji píchá někdo jinej, prostě nechceš. A ať to ona klidně popírá, pochybuju, že když pracovala v masérským salonu, tak nedělala i něco navíc. Pochybuju, že když by jí tam někdo nabídnul extra prachy za pár minut bonusovejch služeb, tak by si je nevzala. Ty se musíš prostě smířit s tím, že minulost je v minulosti a neřešit to. Nepárat, neřešit, a brát ji takovou, jaká je teď. Jestli ji někdo někde pozná, tak co? Zabila snad někoho? Nezabila. Sex máme všichni. Ty taky potkáváš svý bejvalý. Já taky občas na někoho narazím, jedinej rozdíl je v tom, že mě za to nikdo neplatil. A to ti řeknu, že někteří by teda rozhodně měli! S dítětem nic neuděláš, tam holt se budeš muset smířit se zpátečkou a faktem, že budeš vždycky trochu na straně. Když tvoje ego zvládne bejt parťák a ne generální ředitel celýho vesmíru, tak to fungovat bude. A promiň, teď beze srandy, ale já jsem tak trochu škodolibě i ráda, žes potkal někoho takovýho. Ty tvoje striktní názory na lidi a na život, to bylo totiž to, co mi na tobě vadilo. Že bych se musela vejít zase do nějaké šablony. Já nevím, jestli spolu budete měsíc, nebo celej život, ale ty bys vlastně měl být rád, žes potkal někoho, kdo ti tyhle všechny tvoje předsudky zboří. Já myslím, že je to fajn, že tě to naučí spoustu věcí. O životě i o tobě, aby ses na lidi díval i trochu jinak. Jestli ji máš rád, tak za mě jo, bude to skvělá lekce, ty katolíku.”
“A jak to vysvětlím mámě?”
“Vaše věci si nech pro sebe. Nemusís všem říkat všechno, ne každej to snese. Vybírej si, komu co řekneš. Máma informaci o pornu a masérským salonu nepotřebuje. Její život to nijak nezlepší. Ona potřebuje vědět, že jsi šťastnej, ne že kunda tvojí holky je někde na internetu, chápeš?”
“Chápu.”
“Ale její bejvalej… Šárko, kdybys viděla jejího bejvalýho… Všichni její týpci jsou svalnatí nařachaní chlapi. Já nemám problém s tím, jak vypadám, já přece nevypadám špatně. Ale já nevypadám jako oni.”
“No a? Zkoušel jsi nekdy s někým takovým žít? Já jo. Baví tě každej den mluvit o kuřeti s rýží a brokolicí? Mě ne.”
“Já jen…”
“Co?”
“Co když ji tenhle jinej život se mnou nebude bavit?”
“Co když ji ten starej život už přestal bavit?”
“Co když ji nebudu stačit?”
“Co když ti ona nebude stačit?”
“Co když ji tenhle život bude nudit?”
“Co když už se chce chvíli konečně nudit?”
“Mě to mrzí, že jsme se neviděli…”
“Mě občas taky…”
“Proč jsi to vždycky skrečovala?”
“Protože my dva jsme v něčem až moc stejní. Ty moc přemejšlíš, já moc přemejšlím, ty jsi hysterka, já jsem hysterka. Ty seš jak já v chlapským podání. A mě to rozčiluje… Ňák se to prostě vždycky někde sekne.”
“Stejně přijedu. Ale musíme to nechat na kamarádské bázi.”
“Budu se držet zuby nehty.”
“Opovaž se to zas zrušit, až budeš v Česku!”
“To znamená, že už u tebe nemůžu bejt, co?”
“To by bylo velmi zajímavý…”
“Pošli mi radši odkazy na ty filmy, já se kouknu.”
“Pošli mi radši nějakou fotku.”
“Přes čáru, kamaráde.”
“Ty jsi hrozná mrcha někdy.”
“To na mě máš rád.”
“Nemám.”
“Hahahaha, hérečka je to! Hele, počkej, mě dycky zajímalo…”
“Ježíš, Šárko…”

Tagged ,

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *