My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Jsi šťastná?

/

Pár dnů zpátky mi zapípal telefon. Otevřela jsem příchozí zprávu a četla zvláštní otázku: “Are you happy, Sharka?”. Klasický tradiční “how are you?” vystřídalo trochu neobvyklý překvapení. Na chvíli jsem se zastavila a přemýšlela, co na to vlastně odpovědět. Jsem šťastná? Začala jsem si v hlavě promítat a zhodnocovat svůj dosavadní život. Ani po několika …

Na co mi nikdo mašli neuváže

/

Všude, kam se hnu, blikají barevný světýlka, z reproduktorů hrají americký koledy a na každým rohu stojí větší či menší vánoční stromek. Zelenej, plastovej, nebo poskládanej z prázdných lahví od piva Bintang. Nevím, kam na téhle planetě musí člověk odjet, aby se vyhnul Vánocům. Vyhnul našemu západnímu pojetí Vánoc. Svátkům nekonečných front, spěchu, shonu o …

Nasekám ti na holou

/

Je to už nějakej pátek, co jsem po maturitě odjela do Londýna. Kufr jsem si vybalila v jedné židovské rodině v severozápadní čtvrti – v Mill Hillu. Starala jsem se jim o dva prcky, zatímco v mamce klíčil třetí. Řekla bych – dvě holčičky, ale k tak andělskýmu výrazu měli tihle malí satani poněkud daleko. …

Hérečka

/

  “Šárko, máš čas? Potřebuju s tebou mluvit.” “Se mnou?” “Jo…” “Co jsem zas udělala?” “Ty nic právě…” “Jsem ve fitku, ale tak za dvě hoďky budu doma. Pak ti zavolám?” “Dobře.” “Tak povídej, jsem jedno ucho. Chceš mě požádat o ruku? Po telefonu to nedělej, prosím tě.” “To jsem chtěl už několikrát a pokaždý …

Všude dobře, v objetí nejlíp

/

Tři hodiny u počítače utečou jak víkend před pondělkem, a já mám takový divný dejavú. Dejapoo bych řekla v angličtině (že už jsem ty sračky někde viděla). Mám občas takovej ten známej pocit, kdy nevím jestli se mám oběsit hned, nebo až potom. Nebo brečet, že jsem právě vyhodila X hodin svýho života, který mi …

Hlava, nebo orel

/

„Co myslíš, sluší mi ty šaty?“ dívá se na mě. „Kam to budeš nosit?“ koukám na ni unaveně. „Nevím, třeba se to někdy bude hodit,“ prohlíží se v zrcadle ze všech úhlů. „Ta barva ti sluší,“ potůčky potu mi neslyšně stíkají po zádech dolů. „Nechceš si je koupit taky?“ otáčí se na mě. „Ne.“ „Proč …

Jen na tu jednu noc

/

Zapípá mi v noci mobil a já otevřu fotku teploměru. “Není ti dobře?” odepisuju. “Moc ne…” “Tak si odpočiň. Jsi každou noc někde na party, zítra ti bude líp,” nevěnuju tomu velkou pozornost. Každej máme občas teplotu. Přehřívaj se nám totiž hlavy. Nebo těla. Když od nich chceme víc, než jsou schopný. Je druhej den …

Člověk, kterým mám být

/

Sedím zase v letadle a koukám se z výšky dolů. Vždycky si beru sedadlo u okýnka. Mám svoje rituály a zvyky, o kterých lidem neříkám. Takový ty, co se v odborně lékařským světě dají nazývat diagnózami. Jako že mi třeba nemůžete dát skleničky nalevo, když jsem zvyklá je mít napravo, knížky i oblečení mám poskládaný …

Zemětřesení

/

Je třičtvrtě na sedum ráno, a já spím. Zdá se mi sen. Najednou ale všechno začne být nějaký divný, něco se mnou cloumá, cosi je špatně… Otevřu oči a na dvě, nebo tři vteřiny, který se zdají jako naprostá věčnost, zůstanu v šoku jen zírat. Vůbec nechápu, co se děje. Sním ještě pořád? Je to …

Chcete kousek mě?

/

Je osum hodin ráno. Stojím u prosklené stěny ve dvaadvacátém patře hotelu v Jakartě, hlavním městě indonéského ostrova Jáva. Unaveně pozoruju shon na rušných ulicích pode mnou a všude po těle mi stíkají potůčky potu. Koukám dolů na probouzející se město. Změť betonu, asfaltu a uspěchaných človíčků. Pomalu ze sebe stáhnu mokré oblečení, nechávajíc ho ležet …