My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Jsou umělý

/

  Ahoj mami, měla jsi pravdu – byly umělý. Když jsem přijela, nejdřív jsem vůbec nechápala, na co se ptáš. „Ty kytky na balkóně jsou živý?“ Co to je za otázku? Byla jsem nadšená, že jsem zase zpátky v Sydney. Ani ten prudký déšť, co mě tady přivítal po přesunu ze slunečného Melbourne, mi náladu …

Křižovatky

/

„Kontrolní otázka, Šárko: co znamená tahle značka?” Můj otec má ve zvyku krátit společnej čas v autě kvízama, to asi aby jeden zbytečně nezahálel. „Nevím,” odpovídám popravdě, protože proužky, barvy, čáry, a taky jména zapomínám. „Ježišikriste, a jak můžeš mít řidičák, když nevíš?” Můj otec si myslí, že po padesátce už ho nemá co překvapit, …

Nový rok, stejná já

/

Tak vás vítám v novém roce. Chtěla bych touto cestou v krátkosti poděkovat všem těm, ktěří si našli v této hektické době chvilku času a přispěli zbytečnou notifikací do mého inboxu. Děkuji za všechny řetězové emaily, které nikdy nepřepošlu dál, a tak jsem odsouzená k doživotní smůle a žádné výhře v loterii. Děkuji za všechny …

Karma přijde

/

“Wayan, musíme zfalšovat dokument,” říkám své balijské hospodyni. “Ano,” odpovídá netečně, jako by padělat dokumenty bylo stejně běžný jako si před spaním vyčistit zuby. “Zfalšovat, jako že napíšeme něco, co není pravda, ale budeme trvdit, že to pravda je, víš?” takhle nějak podobně to měl měl poslední kluk a nepřišlo mu na tom divnýho vůbec …

Pátek třináctýho

/

Pátek třináctýho. Díky bohu za něj, aspoň máme viníka všeho špatnýho, co se ten den uděje. Dyť je pátek třináctýho, to mě ani nepřekvapuje! Říkám si už u padesáté tragédie toho dne. Ještěže tahle data v kalendáři máme, včera jsem se neměla na koho vztekat, bylo teprve dvanáctýho. Vztekat se není třeba ani na všudepřítomný …

Srdce nemyslí, srdce jenom cítí

/

Tma, pochmurná atmosféra, po krajině rozprášený česrstvý sníh, čepice a zmrzlý nosy. Česká zima. Ani po dvou letech mi ještě nezačala chybět. Stejně mi to přijde divný, jak jsme všichni lidi, jeden druh, ale přitom každej úplně jinej. V kolika různých provedení nás vyráběj. Od odlišných barvených typů, až po rozmanitý nastavení. Jeden má rád …

Iluze

/

Svět kolem nás je někdy jedna velká iluze. Vidíme, co vidět chceme a přehlížíme, co se nám nelíbí. Každý z nás si vytváří představy ve své hlavě, a když nám realita najednou strhne brýle s různobarevným filtrem, praskne hlučně ta pracně upatlaná bublina kolem, boříc se jako domeček z karet. Těžko říct, jaký život vlastně …

Nechceme být lidi

/

My „západní“ lidi se od jihovýchodní Asie dost lišíme. Ať už ve způsobu života, jeho přístupu k němu, mezilidských vztazích, i celkovém vnitřním nastavení. Náš autopilot se zaměřuje na ego, hromadění majetku a žene se za kariérou jako šelma za kořistí. Konzumnost západního světa se přehoupla do fáze, kde už nerozumíme vlastním instinktům a na …

Instapindy, Matky, Životní koučové a Kryptohňupi

/

Strašně obdivuju lidi, co vypadají, že mají život pod kontrolou. Určitě víte, o kom mluvím, jsou všude, hlavně na sociálních sítích. Dokonce je dělaj v několika kategoriích.    Skupinu číslo jedna tvoří mladá generace děvčat, říkám jim pracovně Instapindy. Instapindy mají zvláštní celebritní symptomy, často si pletou Instagramový profil se soukromou zprávou, prostřednictvím jehož tajemně …

Konzerva vzpomínek

/

. . .    Lidi se čím dál častěji pohoršují nad tím, jak nám moderní technologie berou soukromí, svobodu a klid v duši. Jak nás okrádají o čas a možnost existovat tady a teď. Restaurace jsou plné nepřítomných lidí zírajících do mobilů, kteří si zdokumentují jídlo, pořídí selfíčko, ale nepromluví k sobě po ten čas …