My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Zákony blbosti

/

Podle posledních odhadů Organizace spojených národů žije na planetě Zemi 7,7 milard lidí. Skoro se tomu ani nechce věřit. Kde ti lidi všichni jsou? Stačí se ale na chvíli octnout na tržišti v Indii, v zácpě v Jakartě, nebo se projít po ulici v Číně, a máte pocit, že planeta musí jednoho dne nezadržitelně prasknout, …

Sběrač

/

Je mi jednatřicet. Pokud vám ženská je schopná přiznat svůj věk bez ošívání, pak byste se měli začít obávat, protože ta je schopná ledasčeho. Já toho opravdu schopná jsem. Jsem taky schopná debility na úrovni pokročilých masochistů, a jestliže existuje člověk, kterej naprosto přesně ví, co by dělat měl, ale zaboha se nemůže přimět, aby …

Na co mi nikdo mašli neuváže

/

Všude, kam se hnu, blikají barevný světýlka, z reproduktorů hrají americký koledy a na každým rohu stojí větší či menší vánoční stromek. Zelenej, plastovej, nebo poskládanej z prázdných lahví od piva Bintang. Nevím, kam na téhle planetě musí člověk odjet, aby se vyhnul Vánocům. Vyhnul našemu západnímu pojetí Vánoc. Svátkům nekonečných front, spěchu, shonu o …

Až tak moc tě zase nechce

/

Sedím v kavárně mezi rýžovými poli a usrkávám sojový cappuccino. Občas si musím připomínat, že život může být horší. „Ale já to nechápu,“ ošívá se. „Co přesně nechápeš?“ vrátím se pohledem od hrnku kafe zpátky na Majdu. „Proč se nevidíme častějc, proč spolu netrávíme víc času,“ rozhazuje rukama. „A chceš to vědět proč?“ dívám se na …

Hérečka

/

  “Šárko, máš čas? Potřebuju s tebou mluvit.” “Se mnou?” “Jo…” “Co jsem zas udělala?” “Ty nic právě…” “Jsem ve fitku, ale tak za dvě hoďky budu doma. Pak ti zavolám?” “Dobře.” “Tak povídej, jsem jedno ucho. Chceš mě požádat o ruku? Po telefonu to nedělej, prosím tě.” “To jsem chtěl už několikrát a pokaždý …

Jen na tu jednu noc

/

Zapípá mi v noci mobil a já otevřu fotku teploměru. “Není ti dobře?” odepisuju. “Moc ne…” “Tak si odpočiň. Jsi každou noc někde na party, zítra ti bude líp,” nevěnuju tomu velkou pozornost. Každej máme občas teplotu. Přehřívaj se nám totiž hlavy. Nebo těla. Když od nich chceme víc, než jsou schopný. Je druhej den …

Zemětřesení

/

Je třičtvrtě na sedum ráno, a já spím. Zdá se mi sen. Najednou ale všechno začne být nějaký divný, něco se mnou cloumá, cosi je špatně… Otevřu oči a na dvě, nebo tři vteřiny, který se zdají jako naprostá věčnost, zůstanu v šoku jen zírat. Vůbec nechápu, co se děje. Sním ještě pořád? Je to …

Hry, co hrajem

/

Lidi rádi hrají hry. Někdy cíleně, jindy nevědomky. V životě, v byznyse, v lásce. Na schovávanou, Člověče nezlob se. Semtam tě zastaví křížkem v piškvorkách, a možná budou cíleně blafovat jako v pokeru. Jediným tahem neviditelné figurky spustí celý domino efekt. Jedno náhodné setkání, špatná odbočka, zdržení se v koloně. Jeden dotek a všechno se ztratí v …

Můj drahý Philippe

/

Čteš rád? Já ráda píšu, tak si možná na tohle raději objednej něco k pití a pohodlně se v letadle na své sedačce usaď. Oba si ten čas strávený spolu budeme pamatovat jinak, protože každý máme svůj svět. Ale dovol mi být na chvíli trochu zranitelná a já se s tebou podělím o mou verzi …

Generace, která nechce vztahy

/

Jsme ta generace, která nechce vztahy. Chceme druhý hrnek kafe na stole, aby náš talíř neležel na prostírání tak pitomě sám. Chceme rande na nedělní večer. Vzpomínku, která zažene naše myšlenky šedivého pondělního rána. Chceme člověka na úterní večeři. Někoho, kdo nám napíše “dobré ráno” ve středu. Chceme doprovod na všechny ty svatby a společenské …