My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Jsi šťastná?

/

Pár dnů zpátky mi zapípal telefon. Otevřela jsem příchozí zprávu a četla zvláštní otázku: “Are you happy, Sharka?”. Klasický tradiční “how are you?” vystřídalo trochu neobvyklý překvapení. Na chvíli jsem se zastavila a přemýšlela, co na to vlastně odpovědět. Jsem šťastná? Začala jsem si v hlavě promítat a zhodnocovat svůj dosavadní život. Ani po několika …

Na co mi nikdo mašli neuváže

/

Všude, kam se hnu, blikají barevný světýlka, z reproduktorů hrají americký koledy a na každým rohu stojí větší či menší vánoční stromek. Zelenej, plastovej, nebo poskládanej z prázdných lahví od piva Bintang. Nevím, kam na téhle planetě musí člověk odjet, aby se vyhnul Vánocům. Vyhnul našemu západnímu pojetí Vánoc. Svátkům nekonečných front, spěchu, shonu o …

Nahá

/

  Týden sedím u počítače a snažím se splácat dohromady tenhle novej web. Musela jsem kvůli rozhozenýmu formátování otevřít všechny příspěvky, co jsem za poslední tři roky napsala, a taky jsem přidala sekci deník, kde jsou teď moje (skoro) každodenní příspěvky z facebooku. Rozhozený formátování rozhodilo mě. Byla to týdenní jízda na horské dráze svých …

Hlava, nebo orel

/

„Co myslíš, sluší mi ty šaty?“ dívá se na mě. „Kam to budeš nosit?“ koukám na ni unaveně. „Nevím, třeba se to někdy bude hodit,“ prohlíží se v zrcadle ze všech úhlů. „Ta barva ti sluší,“ potůčky potu mi neslyšně stíkají po zádech dolů. „Nechceš si je koupit taky?“ otáčí se na mě. „Ne.“ „Proč …

Zemětřesení

/

Je třičtvrtě na sedum ráno, a já spím. Zdá se mi sen. Najednou ale všechno začne být nějaký divný, něco se mnou cloumá, cosi je špatně… Otevřu oči a na dvě, nebo tři vteřiny, který se zdají jako naprostá věčnost, zůstanu v šoku jen zírat. Vůbec nechápu, co se děje. Sním ještě pořád? Je to …

Černá díra pode mnou

/

“Au,” pro sebe zasyčím, jak voda ze sprchy pomalu stíká a pálí mě v ranách po celém těle. Příští dny budu mít všechny barvy duhy. Unaveně zkoumám všechny barevný fleky a sleduju, jak se kapky vody pomalu kutálí po kůži dolů na dřevěnou podlahu pode mnou. Tělo jako památníček. Čím jsme starší, tím víc popsanejch …

Generální ředitel vesmíru

/

Baví mě se bavit s dětma a baví mě se jich ptát, čím chtějí být, až vyrostou. Pořád hledám inspiraci. Mě občas celkově to plánování života zmáhá a přijde mi, že mi to někdy nejde tak, jak bych chtěla. Místo, abych to nechávala plynout, tak si hraju na generálního ředitele Vesmíru a pořád mu do …

Můj drahý Philippe

/

Čteš rád? Já ráda píšu, tak si možná na tohle raději objednej něco k pití a pohodlně se v letadle na své sedačce usaď. Oba si ten čas strávený spolu budeme pamatovat jinak, protože každý máme svůj svět. Ale dovol mi být na chvíli trochu zranitelná a já se s tebou podělím o mou verzi …

Začni už konečně poslouchat

/

Říkat, že Praha je krásná, je klišé už podobně trapný jako mít mobil s tlačítkama. Jenže vona je. Čím víc míst na planetě procestuju, tím spíš mě tohle město fascinuje. Pozoruju z výšky všechny věžičky a malebný červený střechy. Procházím uličkama po nerovných kostkách a kochám se. Všechna zákoutí mají svou jedinečnou atmosféru. Praha je …

Extrahovat štěstí

/

Mám zvláštní dejavú, když se po měsíci cestování vracím zpátky do Colomba na letiště Bandaranaike. Stojím tu zase v noci v těch stejných dveřích, ze kterých jsem čtyři týdny zpátky vyšla. Ale s úplně jiným pocitem. Tenkrát ubrečená po dvaceti šesti dlouhých hodinách cesty, vlastně už jsem ani nevěděla, proč jsem sem přijela, proč tu …