My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Gangster hovnivál

/

Loni jsme s Bárou byly podobně v životě zaseknutý. Ne, že by člověka chvíli nebavilo jen YOLO na Bali, ale věřte mi nebo ne, nicnedělání se hrozně rychle omrzí. A bylo to zhruba někdy před rokem touhle dobou, kdy se věci pořád nehýbaly podle našich představ. Když normální člověk neví kudy kam, má omezený počet …

Jsi šťastná?

/

Pár dnů zpátky mi zapípal telefon. Otevřela jsem příchozí zprávu a četla zvláštní otázku: “Are you happy, Sharka?”. Klasický tradiční “how are you?” vystřídalo trochu neobvyklý překvapení. Na chvíli jsem se zastavila a přemýšlela, co na to vlastně odpovědět. Jsem šťastná? Začala jsem si v hlavě promítat a zhodnocovat svůj dosavadní život. Ani po několika …

Černá díra pode mnou

/

“Au,” pro sebe zasyčím, jak voda ze sprchy pomalu stíká a pálí mě v ranách po celém těle. Příští dny budu mít všechny barvy duhy. Unaveně zkoumám všechny barevný fleky a sleduju, jak se kapky vody pomalu kutálí po kůži dolů na dřevěnou podlahu pode mnou. Tělo jako památníček. Čím jsme starší, tím víc popsanejch …

Generální ředitel vesmíru

/

Baví mě se bavit s dětma a baví mě se jich ptát, čím chtějí být, až vyrostou. Pořád hledám inspiraci. Mě občas celkově to plánování života zmáhá a přijde mi, že mi to někdy nejde tak, jak bych chtěla. Místo, abych to nechávala plynout, tak si hraju na generálního ředitele Vesmíru a pořád mu do …

Unášená proudem

/

Jedna z věcí, která mě poslední roky trápila, byl pocit, že mám málo času. Vždycky a na všechno. Na Srí Lance jsem strávila nespočet hodin pozorováním lidí, rozmluvami s každým, kdo byl ochotný se mi věnovat, ať už to byl buddhistický mnich, nebo kolemjdoucí, a taky přemýšlením, nekonečným přemýšlením…  Bojovala jsem s úkolem některý věci …

Začni už konečně poslouchat

/

Říkat, že Praha je krásná, je klišé už podobně trapný jako mít mobil s tlačítkama. Jenže vona je. Čím víc míst na planetě procestuju, tím spíš mě tohle město fascinuje. Pozoruju z výšky všechny věžičky a malebný červený střechy. Procházím uličkama po nerovných kostkách a kochám se. Všechna zákoutí mají svou jedinečnou atmosféru. Praha je …

Všechno, co máme, je teď

/

Lidi jsou nevděční tvorové. Neustále chceme víc. Víc času, peněz, lásky, zážitků, dobrodružství. A čím je něco nedostupnější, tím spíš po tom budeme toužit. Ten nedostižný sen. Ideál. Asiati si vybělují kůži, a my se opalujem. Kupujem si obrovský domy na splátky a doufáme, že jednou bude náš. Rádi bysme byli mladší, štíhlejší, pohlednější, dokonalejší. …

Všechno, nebo nic

/

“Prosím, směnit nejmenší žetony,” natahuju ruku se zmuchlanou stodollarovkou ke krupiérce a nervózně si sedám na stoličku ke stolu. Ve žhnoucím Las Vegas je každé kasino dokonale vychlazené klimatizací, prostory voní po sladkém parfému jako levná šlapka, a ve vzduchu se líně povalují obláčky cigaretového kouře. Hraje příjemná hudba, kterou stejně nikdo nevnímá přes všechen …

Život v mikrotenovým sáčku

/

Stojím v řadě u pokladny a čekám, až na mě přijde řada. Venku prší, je zima a tma. Před rokem touhle dobou jsem seděla na podlaze obskládaná horou věcí a snažila se vymyslet, co si sbalit na cestu do zemí třetího světa, kterou jsem nikdy v životě neabsolvovala. Na cestu osvícení. Teď tady stojím v …

Dej si pozor na to, co si přeješ

/

Říká se „Dej si pozor na to, co si přeješ, protože to taky můžeš dostat“. Každej silně racionálně založenej člověk bez fantazie se tomu směje a empirický fanatiky to nadzvedne ze židle s patnáctiminutovou přednáškou o tom, jak jsme tvůrci vlastního života sami, „protože, Šárko, nikdo ještě nikdy nedokázal, že Bůh existuje“. Protože kdyby Bůh existoval, …