My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Jedno velké nic

/

Už je to asi třista let, co jsem naposledy přidala něco smysluplného, ale upřímně, život v Melbourne a celé Viktorii se smrskl na jedno velké tříměsíční nic v izolaci ve jménu koronaviru, a to už i myšlenky přestanou být zajímavé. Přesněji řečeno člověk si může z dostupných možností pouze vybrat, jestli je existence mezi čtyřmi …

Karma přijde

/

“Wayan, musíme zfalšovat dokument,” říkám své balijské hospodyni. “Ano,” odpovídá netečně, jako by padělat dokumenty bylo stejně běžný jako si před spaním vyčistit zuby. “Zfalšovat, jako že napíšeme něco, co není pravda, ale budeme trvdit, že to pravda je, víš?” takhle nějak podobně to měl měl poslední kluk a nepřišlo mu na tom divnýho vůbec …

Gangster hovnivál

/

Loni jsme s Bárou byly podobně v životě zaseknutý. Ne, že by člověka chvíli nebavilo jen YOLO na Bali, ale věřte mi nebo ne, nicnedělání se hrozně rychle omrzí. A bylo to zhruba někdy před rokem touhle dobou, kdy se věci pořád nehýbaly podle našich představ. Když normální člověk neví kudy kam, má omezený počet …

Jsi šťastná?

/

Pár dnů zpátky mi zapípal telefon. Otevřela jsem příchozí zprávu a četla zvláštní otázku: “Are you happy, Sharka?”. Klasický tradiční “how are you?” vystřídalo trochu neobvyklý překvapení. Na chvíli jsem se zastavila a přemýšlela, co na to vlastně odpovědět. Jsem šťastná? Začala jsem si v hlavě promítat a zhodnocovat svůj dosavadní život. Ani po několika …

Černá díra pode mnou

/

“Au,” pro sebe zasyčím, jak voda ze sprchy pomalu stíká a pálí mě v ranách po celém těle. Příští dny budu mít všechny barvy duhy. Unaveně zkoumám všechny barevný fleky a sleduju, jak se kapky vody pomalu kutálí po kůži dolů na dřevěnou podlahu pode mnou. Tělo jako památníček. Čím jsme starší, tím víc popsanejch …

Generální ředitel vesmíru

/

Baví mě se bavit s dětma a baví mě se jich ptát, čím chtějí být, až vyrostou. Pořád hledám inspiraci. Mě občas celkově to plánování života zmáhá a přijde mi, že mi to někdy nejde tak, jak bych chtěla. Místo, abych to nechávala plynout, tak si hraju na generálního ředitele Vesmíru a pořád mu do …

Unášená proudem

/

Jedna z věcí, která mě poslední roky trápila, byl pocit, že mám málo času. Vždycky a na všechno. Na Srí Lance jsem strávila nespočet hodin pozorováním lidí, rozmluvami s každým, kdo byl ochotný se mi věnovat, ať už to byl buddhistický mnich, nebo kolemjdoucí, a taky přemýšlením, nekonečným přemýšlením…  Bojovala jsem s úkolem některý věci …

Začni už konečně poslouchat

/

Říkat, že Praha je krásná, je klišé už podobně trapný jako mít mobil s tlačítkama. Jenže vona je. Čím víc míst na planetě procestuju, tím spíš mě tohle město fascinuje. Pozoruju z výšky všechny věžičky a malebný červený střechy. Procházím uličkama po nerovných kostkách a kochám se. Všechna zákoutí mají svou jedinečnou atmosféru. Praha je …

Všechno, co máme, je teď

/

Lidi jsou nevděční tvorové. Neustále chceme víc. Víc času, peněz, lásky, zážitků, dobrodružství. A čím je něco nedostupnější, tím spíš po tom budeme toužit. Ten nedostižný sen. Ideál. Asiati si vybělují kůži, a my se opalujem. Kupujem si obrovský domy na splátky a doufáme, že jednou bude náš. Rádi bysme byli mladší, štíhlejší, pohlednější, dokonalejší. …

Všechno, nebo nic

/

“Prosím, směnit nejmenší žetony,” natahuju ruku se zmuchlanou stodollarovkou ke krupiérce a nervózně si sedám na stoličku ke stolu. Ve žhnoucím Las Vegas je každé kasino dokonale vychlazené klimatizací, prostory voní po sladkém parfému jako levná šlapka, a ve vzduchu se líně povalují obláčky cigaretového kouře. Hraje příjemná hudba, kterou stejně nikdo nevnímá přes všechen …