My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Na co mi nikdo mašli neuváže

/

Všude, kam se hnu, blikají barevný světýlka, z reproduktorů hrají americký koledy a na každým rohu stojí větší či menší vánoční stromek. Zelenej, plastovej, nebo poskládanej z prázdných lahví od piva Bintang. Nevím, kam na téhle planetě musí člověk odjet, aby se vyhnul Vánocům. Vyhnul našemu západnímu pojetí Vánoc. Svátkům nekonečných front, spěchu, shonu o …

Jedna jediná rada

/

Člověk je nedvděčnej tvor, co se všeho jednou přejí a i ráj ho začne nudit.Žádný starosti, slunce, teplo, azurové moře, výborné jídlo a nikdy nekončící párty. Kdo by si kdy pomyslel, že se uprostřed ráje začnu těšit domů? Ty moje dvě chlupatý potvory už mi touhle dobou strašně chybí a já se vrhám na každou …

V nejlepším se má přestat

/

Nový rok nemůžu trávit nikde jinde, než na slavném ostrově Koh Phangan. Známý je právě totiž především nočním životem a je to právě tady, kde se pořádají jednou měsíčně slavné úplňkové Full Moon Party. Za těch pět týdnů už jsem o tom slyšela spoustu krát, a myslím, že není lepší příležitost, než na jedné z nejšílenějších …

Všechno je jednou poprvé

/

Fakt, že se při cestě na záchod třikrát bolestí rozbrečím, mi ranní náladu moc nezlepšuje. Chvíli přemýšlím, co se s instrukcemi: ‘klid, žádná voda, žádná námaha, žádný alkohol’ dá vlastně v Thajsku dělat… Na potápění číslo dvě můžu zapomenout, to je mi jasný. Po pár hodinách anestezie vyprchala a já horko těžko udělám jedinej krok. …

Dolů to jde vždycky rychle

/

Sedím na skále na vrcholku hory ostrova Koh Tao a bez jediné myšlenky pozoruju západ slunce. Zajímavý, jak se člověku v pár minutách přehodnotí priority a co se zdálo být jako neřešitelná prekérní situace, je najednou nedůležitý detail. Aneb jak se říká – když nejde o zdraví, jde o hovno. Ucucávám z lahve cider a …

Ježíšku, nalej mi dvojtou

/

Je Štědrej den, deset večer a já sedím na horní palandě levnýho hostelu a pozoruju skupinku Britů chystající se na party. Hladová, unavená, zpocená, si po dvanáctihodinové cestě napříč Thajskem připadám, jako by mě vyfluslo tornádo. A tak tu teď sedím někde uprostřed ostrova Koh Samui, sama vlastně ani nevím kde přesně, jelikož poslední dny …

Nadechni se pod hladinou

/

Povolí stisk a nechá mou ruku se volně vznášet mezi bublinkama vzduchu. Nádech, výdech. Pěkně pomalu. Srdce mi buší. V uších cítím tlak, čím víc se potápím ke dnu. Soustředím se na koordinaci pohybů a snažím se zůstat v klidu. Zvednu oči nahoru a hladina se zdá být tak strašně vysoko… “Tak sis to rozmyslela”, …

Ztracená v ráji

/

“Oni se tam teď pánové asi modlí”, zastavuje mě majitelka hostelu. “Cože se tam?”, vytrhne mě z mé obvyklé únavy. “Modlí.” Nakouknu v přízemí přes žaluzie a pozoruju klečící kluky s hlavou na zemi. Nervózně se kouknu dolů. Prsa. Pořád tam jsou. Vzhledem k tomu, že jsem odešla se namazat svou tradiční padesátkou jen v bikinách …

Moc dokonalý život?

/

Procházím se po probouzejícím se ostrově, mořská voda mi omývá nohy. Jinej svět mě pohltil a připadá mi, jako bych už ke štěstí a spokojenosti nic jinýho nepotřebovala. Slunce, azurové moře, obzor, na který se nejde vynadívat, bosé nohy obalující písek, usměvaví lidé, polonazí opálení turisté, kam se podíváš. A dvě černý oči. Možná bych …