My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Jsi šťastná?

/

Pár dnů zpátky mi zapípal telefon. Otevřela jsem příchozí zprávu a četla zvláštní otázku: “Are you happy, Sharka?”. Klasický tradiční “how are you?” vystřídalo trochu neobvyklý překvapení. Na chvíli jsem se zastavila a přemýšlela, co na to vlastně odpovědět. Jsem šťastná? Začala jsem si v hlavě promítat a zhodnocovat svůj dosavadní život. Ani po několika …

Na co mi nikdo mašli neuváže

/

Všude, kam se hnu, blikají barevný světýlka, z reproduktorů hrají americký koledy a na každým rohu stojí větší či menší vánoční stromek. Zelenej, plastovej, nebo poskládanej z prázdných lahví od piva Bintang. Nevím, kam na téhle planetě musí člověk odjet, aby se vyhnul Vánocům. Vyhnul našemu západnímu pojetí Vánoc. Svátkům nekonečných front, spěchu, shonu o …

Až tak moc tě zase nechce

/

Sedím v kavárně mezi rýžovými poli a usrkávám sojový cappuccino. Občas si musím připomínat, že život může být horší. „Ale já to nechápu,“ ošívá se. „Co přesně nechápeš?“ vrátím se pohledem od hrnku kafe zpátky na Majdu. „Proč se nevidíme častějc, proč spolu netrávíme víc času,“ rozhazuje rukama. „A chceš to vědět proč?“ dívám se na …

Byl to jen sen

/

„Není vám něco?“ ptá se mě muž na vedlejším sedadle. Je mi třicet, jsem svobodná blbá kráva, která odškrtává na seznamu životních oserů jeden řádek za druhým, a očividně se nikdy neponaučí dost, abych věděla, jaký rozhodnutí je v životě správný. „Ne, jsem v pohodě,“ utírám si slzy a nos do rukávů, protože kapesníky už mi všechny …

Všechno, co máme, je teď

/

Lidi jsou nevděční tvorové. Neustále chceme víc. Víc času, peněz, lásky, zážitků, dobrodružství. A čím je něco nedostupnější, tím spíš po tom budeme toužit. Ten nedostižný sen. Ideál. Asiati si vybělují kůži, a my se opalujem. Kupujem si obrovský domy na splátky a doufáme, že jednou bude náš. Rádi bysme byli mladší, štíhlejší, pohlednější, dokonalejší. …

Duševní sebevražda

/

“Šárko, to ti připadá normální?” “Nevím, co je normální?” “Normální je si najít práci tady, tady seš doma.” “Kde tady?” “Jak kde? No tady…” koktá táta. “No kde tady? Dyť já se dávno odstěhovala, máma taky, ty doma nežiješ, tak o jakým doma mluvíš?” “Tady v Česku.” “Říkám ti to celej rok, že se odstěhuju.” …

Umíš se dělit o chlapa?

/

“Ne, děkuju, máš narozeniny?”, zamávám před sebou demonstrativně rukou a snažím se nedívat na krabici plnou čokolády. ‘Ne, jen se učím dělit. Vážně si nedáš?”, dívá se na mě kolegyně. “Dělit?”, ne, vážně ne. Vážně mám už asi tři kila nahoře jen z inhalace té krabice. “Ano, musím se naučit dělit. Jsem moc egocentrická a …

V nejlepším se má přestat

/

Nový rok nemůžu trávit nikde jinde, než na slavném ostrově Koh Phangan. Známý je právě totiž především nočním životem a je to právě tady, kde se pořádají jednou měsíčně slavné úplňkové Full Moon Party. Za těch pět týdnů už jsem o tom slyšela spoustu krát, a myslím, že není lepší příležitost, než na jedné z nejšílenějších …

Jedna mléčná do nebe

/

Ahoj dědo, Dnes je Silvestr a máš narozeniny. Dnes je to poprvé, co ti nepopřejem. Poprvé, co je všechno tak nějak úplně naruby, jinak, nově, nebo jak to popsat. Všechno je prostě vzhůru nohama. Kdybys tu byl s náma, měl bys docela často takovej ten šokovanej výraz. Moment, kdy tě něčím překvapíme tak, že na to …

Přání jsou od toho, aby se (ne)plnily

/

Když se v Japonsku rozbije kus nádobí, slepí se zase dohromady lakem smíchaným s práškovým zlatem, stříbrem nebo platinou. Tohle umění se nazývá Kintsugi nebo taky Kintsukuroi, a podle jeho filozofie jsou takto opravené předměty o to krásnější, protože třpytivé zacelené šrámy mu přidívají na unikátnosti. Místo toho, aby rozbitou misku vyhodili, slepí ji, okrášlí …