My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Striptýz po italsku

/

Dejavu. Ta známá vůně. Moře, těstovin, ryb a vína. Všude řvou cikády jako neúnavné hejno vzteklých dětí a mě ten hluk neskutečně uklidňuje.Vytěsňuje můj vlastní bolehlav a chvílema zapomínám i na ten můj vnitřní kolotoč. “Já chci být tlustá.” “Tak buď tlustá.” “Ale já nechci být tlustá.” “Tak nebuď tlustá.” “Ale já chci být tlustá, …

Jsem normální?

/

Netuším. Nevím, co je to normální. Co je měřítko, kdo ho určuje. Co to slovo znamená. Kdo to umí objektivně posoudit? Jsou situace, kdy se mi chce smát, jindy zase brečet. Občas to dělám ve špatném pořadí a v nevhodných situacích. Někdy nekontrolovaně a jednou za čas možná i naschvál… Normální mi nepřijde, když na …

Na co pořád čekáme?

/

Zase je léto. Slunce svítí, všichni jsou vyletnění a po těle jim stékají kapky potu. Jedu kolem řeky a najednou si vzpomenu, jak jsem vloni touhle dobou plánovala výlet lodí na Karlštejn. Lanovkou na Petřín. Pít víno v královském vinohradu a utírat si cukr kolem pusy od trdelníku, zatímco koukáme na orloj. V hlavě mi …

Běhám, protože zabíjet lidi je trestný

/

‘Ty běháš každej den? Jakože úplně každej den?’ Tuhle větu jsem tento týden slyšela přesně třikrát. V uplynulých pěti dnech. Matematicky to znamená, že každý den tak mám přesně 60% šanci, že se mě na to zeptá někdo znovu. Odpovídám podle konstelace hvězd, naklonění Slunce k planetě Zemi, fáze měsíce, aktuálního počasí a koncentrace idiotů …