My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Padělanej Švéd

/

Můj noční tělesnej kontakt se švábem je poslední tečka. Po čtyřech hodinách se rozhodnu vstát, sbalit se a odjet jinam. Phuket se mi nelíbí. Nechce se mi na jih. Chci na ostrov. Chci na Phi Phi. „Dámo, já vám řeknu jediný, vy mi nebudete účtovat tu půlku peněz navíc za brzký check in a já …

Špatná zastávka

/

Procházím se po prázdné pláži, mořská voda mi omývá nohy. Usmívám se, kličkuju mezi mušlema a poslouchám šumění moře. ‘Můžu vás vyfotit?’, bere mi z ruky zrcadlovku zhruba pětačtyřicetiletý Korejec. ‘Ne, to je dobrý…’, mačká spoušť, než stihnu zareagovat. Popobíhá kolem, mění úhly a na pár minut se z něj stává fotograf, než mu foťák …

Nahá terapie

/

‘Ahoj, já jsem Šárka a nahá se představuju poprvé’, podávám omotaná ručníkem mokrou ruku dvěma klukům, kteří zrovna shazují batoh v pokoji. Z vlasů mi kape voda a na život v hostelech už jsem si docela zvykla. Všechny fóbie, předsudky a přesvědčení jsem musela nechat za dveřma. Pokud se chci cítit aspoň trochu dobře, musím …

Útěk do Kambodži

/

Ležím pořád v posteli v Bangkoku v prázdnýn pokoji, ospalá ale nechci jít spát, protože musím vyřešit, co dál. Mám takovej pocit, že kamkoliv se teď v Bangkoku nebo Thajsku pohnu, neudržím laťku zážitků, zábavy a dobré nálady stejně vysoko. Procházím možnosti letů z Bangkoku a snažím se najít něco levnýho, co by mě zároveň …

Ticho pod hladinou

/

Ticho. V uších mi tlumeně hučí. Nemyslím na nic. Na pár sekund ve svým hektickým životě se jen soustředím na to vznášet se na hladině. Když se uvolním a nechám se nadnášet, nehnutě ležím na moři jako v oblacích. Uši mám ponořené ve vodě a neslyším vůbec nic z toho šílenýho světa. Nevím, jestli je …

Úlet z reality

/

Sedím v letadle. Spousta lidí se létání bojí. Někteří vzletu, jiní přistání, nebo i celého toho samotného několikahodinového houpání se ve vzduchu. Já ho ale zbožňuju. Těším se vždycky jako malé dítě na Ježíška. Ta rychlost, co vás zaboří do sedadla, až se vám na chvíli zastaví dech. Strmé stoupání, zalehnutí uší. Ticho, očekávání, nervozita. Jak …

Všechny cesty vedou do …

/

Do prdele. Občas jo. Úplně všechny tam občas vedou. Začne to ráno, kdy zjistím, že místo nabíjení přes noc se mi mobil úspěšně vybíjel, a místo běhání se mnou v sychravých třech stupních a za tmy, zůstává bez zájmu ve vyhřáté posteli. Pokračuje to kaší, která už potřetí v řadě uteče v mikrovlnce z misky, …

Zoufalý lidi dělají zoufalý věci

/

Jednadvacátý století je divný. Absurdní, někdy až moc dokonalý, konzumní, rychlý, bezprostřední a únavný. Lidi jsou zmatení jak lesní včely, neví, jestli mají dřív budovat kariéru, nebo pracovat na rozvoji třetího oka a intuice. Čím víc je člověk zoufalej, tím víc zoufalejších nástrojů najde, tím víc ho všechny všemožný rady zahltí, a zároveň je ideální …

Stíny

/

Rozhodla jsem se být tlustá. Spát a jíst mě neskutečně uklidňuje a vzhledem k tomu, že spánek je letos zřejmě s mou přehřátou hlavu v nedohlednu, jídlo to dokonale jistí. Po pár dnech je ze mě solidní koule a jediný, v čem se cítím pohodlně, je velký tričko s Mickey Mousem. Turek mě očividně chce …

Striptýz po italsku

/

Dejavu. Ta známá vůně. Moře, těstovin, ryb a vína. Všude řvou cikády jako neúnavné hejno vzteklých dětí a mě ten hluk neskutečně uklidňuje.Vytěsňuje můj vlastní bolehlav a chvílema zapomínám i na ten můj vnitřní kolotoč. “Já chci být tlustá.” “Tak buď tlustá.” “Ale já nechci být tlustá.” “Tak nebuď tlustá.” “Ale já chci být tlustá, …