My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Jsou umělý

/

  Ahoj mami, měla jsi pravdu – byly umělý. Když jsem přijela, nejdřív jsem vůbec nechápala, na co se ptáš. „Ty kytky na balkóně jsou živý?“ Co to je za otázku? Byla jsem nadšená, že jsem zase zpátky v Sydney. Ani ten prudký déšť, co mě tady přivítal po přesunu ze slunečného Melbourne, mi náladu …

Karma přijde

/

“Wayan, musíme zfalšovat dokument,” říkám své balijské hospodyni. “Ano,” odpovídá netečně, jako by padělat dokumenty bylo stejně běžný jako si před spaním vyčistit zuby. “Zfalšovat, jako že napíšeme něco, co není pravda, ale budeme trvdit, že to pravda je, víš?” takhle nějak podobně to měl měl poslední kluk a nepřišlo mu na tom divnýho vůbec …

Iluze

/

Svět kolem nás je někdy jedna velká iluze. Vidíme, co vidět chceme a přehlížíme, co se nám nelíbí. Každý z nás si vytváří představy ve své hlavě, a když nám realita najednou strhne brýle s různobarevným filtrem, praskne hlučně ta pracně upatlaná bublina kolem, boříc se jako domeček z karet. Těžko říct, jaký život vlastně …

Nechceme být lidi

/

My „západní“ lidi se od jihovýchodní Asie dost lišíme. Ať už ve způsobu života, jeho přístupu k němu, mezilidských vztazích, i celkovém vnitřním nastavení. Náš autopilot se zaměřuje na ego, hromadění majetku a žene se za kariérou jako šelma za kořistí. Konzumnost západního světa se přehoupla do fáze, kde už nerozumíme vlastním instinktům a na …

Labyrint

/

  Život je jedno velké bludiště. Doprava, doleva, všude plno zákrutů a slepých uliček. Semtam nějaká ta zkratka, co ti ve chvíli největšího zoufalství vlije zpátky novou energii do žil. A jindy zas těsně před koncem zjistíš, že se musíš potupně vrátit zpátky na začátek. Jo, kdyby se jen šlo kouknout na svět seshora a …

Jsi šťastná?

/

Pár dnů zpátky mi zapípal telefon. Otevřela jsem příchozí zprávu a četla zvláštní otázku: “Are you happy, Sharka?”. Klasický tradiční “how are you?” vystřídalo trochu neobvyklý překvapení. Na chvíli jsem se zastavila a přemýšlela, co na to vlastně odpovědět. Jsem šťastná? Začala jsem si v hlavě promítat a zhodnocovat svůj dosavadní život. Ani po několika …

Zemětřesení

/

Je třičtvrtě na sedum ráno, a já spím. Zdá se mi sen. Najednou ale všechno začne být nějaký divný, něco se mnou cloumá, cosi je špatně… Otevřu oči a na dvě, nebo tři vteřiny, který se zdají jako naprostá věčnost, zůstanu v šoku jen zírat. Vůbec nechápu, co se děje. Sním ještě pořád? Je to …

Chcete kousek mě?

/

Je osum hodin ráno. Stojím u prosklené stěny ve dvaadvacátém patře hotelu v Jakartě, hlavním městě indonéského ostrova Jáva. Unaveně pozoruju shon na rušných ulicích pode mnou a všude po těle mi stíkají potůčky potu. Koukám dolů na probouzející se město. Změť betonu, asfaltu a uspěchaných človíčků. Pomalu ze sebe stáhnu mokré oblečení, nechávajíc ho ležet …

Šrámy na duši

/

“Šárino, dyť je prasklej,” drží v ruce můj talíř. “Není prasklej, to je prasklá jen ta glazura.” “No to teda je prasklej. Proč ho nevyhodíš?” dívá se na mě, jako by právě zjistil, že jsem mentálně chorá. “Proč bych ho vyhazovala? Nic mu není, normálně funguje.” “Dyť je prasklej!” “Není prasklej, ti říkám, prasklá je …

Sečteno a podtrženo

/

Probudím se zachumlaná pod obrovskou peřinou a v pokoji tiše syčí vafky. Chvíli se snažím zorientovat, kde jsem se to probudila a když zjistím, že ve své posteli, napadne mě, jestli to byl jen sen. Azurové moře, slunce, zpocená záda, pouliční jídlo a nekonečné dobrodružství, se zdá tak strašně vzdálené, když za okny poletuje sníh. …