My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Gangster hovnivál

/

Loni jsme s Bárou byly podobně v životě zaseknutý. Ne, že by člověka chvíli nebavilo jen YOLO na Bali, ale věřte mi nebo ne, nicnedělání se hrozně rychle omrzí. A bylo to zhruba někdy před rokem touhle dobou, kdy se věci pořád nehýbaly podle našich představ. Když normální člověk neví kudy kam, má omezený počet …

Cirque du Bali

/

Naběhnout přede mnou v upnutých policejních uniformách Chippendales, postupně ze sebe strhávajíc oblečení, je asi jediná situace se zástupci zákona, která by mi kdy vykouzlila na tváři potěšenej výraz. Místo toho jedu, a za poslední týden je to už potřetí, co celý tři pruhy přede mnou zastavuje tucet mračících se nevrlých taťků v uniformách, kteří …

50 odstínů hormonální ženské

/

  Ženský to nemaj v životě vůbec jednoduchý, a zbytek světa s nima. Jedna občas neví, jestli potřebuje kafe, vodku, chlapa, nebo dát někomu facku, a to přinejmenším židlí. Podle legendy Bůh údajně stvořil Adama jednou, ale Evu rovnou čtyřikrát. Adam ji pokaždé totiž Bohovi vrátil, ať si ji veme zpět, chápete to? Já jo. Já kdybych …

Jako jízda na kole

/

Strkal mi už kdekdo kdekam kdeco, ale sondu do dutin jsem absolvovala poprvé. Připravená na tu svou starou známou škebli, co mi dycky nadá, že jsem zpátky, protože jsem si před dvěma sty lety nedokapala nějaký oční (oční!) kapky do ucha až do konce, mi škeble vzala vítr z plachet. Škeble si totiž odjela na …

Milý deníčku

/

Přejela jsem v noci na motorce žábu. Vracela jsem se z večeře zpátky do bungalovu, když v tom se přede mnou na silnici objevila. Viděla jsem tmavýho tvora sedět ve tmě na poslední chvíli a v té pikovteřině jsem ji už nestihla objet, tak jsem jen trhla řídítkama, zavřela oči a doufala, že jsem se …

Chcete mě?

/

A je to tu zase, moje oblíbenná činnost – pracovní pohovory… “Kde se vidíte za pět let?” nevím. Nemám nejmenší tušení ani co budu mít dnes k večeři. “Jaké máte cíle?” tak dlouhodobě být spokojená a nepřibrat, krátkodobě se snažím nezbláznit a sehnat Valium bez předpisu. “Co víte o naší společnosti?” že hledá zaměstnance? “Řekněte …

Nedokonalá

/

Často táhnu za dveře, do kterých mám tlačit a tlačím do těch zatáhnout. Na každým kabelu mám uzel. Nabíječky, fén, sluchátka, i tkaničky jsou neustále zauzlovaný. Netuším, kdo to dělá. Já teda určitě ne. Rozvazuju je, až když mě ta délka začne limitovat. Pokaždé po cestě zapomínám, pro co jsem šla. Jsem přecitlivělá a neustále …

Říkej mi, co chci slyšet…

/

Nemáš hlad? Ty máš zase hlad? Slečno. Paní. Zabal si s sebou bikiny. Musíme to odložit na jindy. Nezhubla jsi? Nepřibrala jsi? Mám tě rád. Mám ji rád. Posíláme vám přeplatek na zálohách spotřeby plynu. Prosíme, uhraďte nedoplatek na zálohách spotřeby elektřiny. Kdy máš čas? Nemám čas. Právě pro vás otevíráme novou pokladnu číslo pět. Zavírám, …

Všechny cesty vedou do …

/

Do prdele. Občas jo. Úplně všechny tam občas vedou. Začne to ráno, kdy zjistím, že místo nabíjení přes noc se mi mobil úspěšně vybíjel, a místo běhání se mnou v sychravých třech stupních a za tmy, zůstává bez zájmu ve vyhřáté posteli. Pokračuje to kaší, která už potřetí v řadě uteče v mikrovlnce z misky, …

Zoufalý lidi dělají zoufalý věci

/

Jednadvacátý století je divný. Absurdní, někdy až moc dokonalý, konzumní, rychlý, bezprostřední a únavný. Lidi jsou zmatení jak lesní včely, neví, jestli mají dřív budovat kariéru, nebo pracovat na rozvoji třetího oka a intuice. Čím víc je člověk zoufalej, tím víc zoufalejších nástrojů najde, tím víc ho všechny všemožný rady zahltí, a zároveň je ideální …