Byla jsem si zaběhat v parku a na cestě leželo hovno v sáčku. Fuj, Šárko, proč nám to říkáš? Protože na ten výkal pořád myslím. Upřímně mě pobavilo, že někdo uklidil po svém psovi (soudím dle svých dostupných informací, že psi hovna v sáčku v roce 2020 ještě nekadí, ale třeba Babiš brzy nařídí a …
Pátek třináctýho. Díky bohu za něj, aspoň máme viníka všeho špatnýho, co se ten den uděje. Dyť je pátek třináctýho, to mě ani nepřekvapuje! Říkám si už u padesáté tragédie toho dne. Ještěže tahle data v kalendáři máme, včera jsem se neměla na koho vztekat, bylo teprve dvanáctýho. Vztekat se není třeba ani na všudepřítomný …
Strašně obdivuju lidi, co vypadají, že mají život pod kontrolou. Určitě víte, o kom mluvím, jsou všude, hlavně na sociálních sítích. Dokonce je dělaj v několika kategoriích. Skupinu číslo jedna tvoří mladá generace děvčat, říkám jim pracovně Instapindy. Instapindy mají zvláštní celebritní symptomy, často si pletou Instagramový profil se soukromou zprávou, prostřednictvím jehož tajemně …
Continue reading “Instapindy, Matky, Životní koučové a Kryptohňupi”
Loni jsme s Bárou byly podobně v životě zaseknutý. Ne, že by člověka chvíli nebavilo jen YOLO na Bali, ale věřte mi nebo ne, nicnedělání se hrozně rychle omrzí. A bylo to zhruba někdy před rokem touhle dobou, kdy se věci pořád nehýbaly podle našich představ. Když normální člověk neví kudy kam, má omezený počet …
Naběhnout přede mnou v upnutých policejních uniformách Chippendales, postupně ze sebe strhávajíc oblečení, je asi jediná situace se zástupci zákona, která by mi kdy vykouzlila na tváři potěšenej výraz. Místo toho jedu, a za poslední týden je to už potřetí, co celý tři pruhy přede mnou zastavuje tucet mračících se nevrlých taťků v uniformách, kteří …
Ženský to nemaj v životě vůbec jednoduchý, a zbytek světa s nima. Jedna občas neví, jestli potřebuje kafe, vodku, chlapa, nebo dát někomu facku, a to přinejmenším židlí. Podle legendy Bůh údajně stvořil Adama jednou, ale Evu rovnou čtyřikrát. Adam ji pokaždé totiž Bohovi vrátil, ať si ji veme zpět, chápete to? Já jo. Já kdybych …
Strkal mi už kdekdo kdekam kdeco, ale sondu do dutin jsem absolvovala poprvé. Připravená na tu svou starou známou škebli, co mi dycky nadá, že jsem zpátky, protože jsem si před dvěma sty lety nedokapala nějaký oční (oční!) kapky do ucha až do konce, mi škeble vzala vítr z plachet. Škeble si totiž odjela na …
Přejela jsem v noci na motorce žábu. Vracela jsem se z večeře zpátky do bungalovu, když v tom se přede mnou na silnici objevila. Viděla jsem tmavýho tvora sedět ve tmě na poslední chvíli a v té pikovteřině jsem ji už nestihla objet, tak jsem jen trhla řídítkama, zavřela oči a doufala, že jsem se …
A je to tu zase, moje oblíbenná činnost – pracovní pohovory… “Kde se vidíte za pět let?” nevím. Nemám nejmenší tušení ani co budu mít dnes k večeři. “Jaké máte cíle?” tak dlouhodobě být spokojená a nepřibrat, krátkodobě se snažím nezbláznit a sehnat Valium bez předpisu. “Co víte o naší společnosti?” že hledá zaměstnance? “Řekněte …
Často táhnu za dveře, do kterých mám tlačit a tlačím do těch zatáhnout. Na každým kabelu mám uzel. Nabíječky, fén, sluchátka, i tkaničky jsou neustále zauzlovaný. Netuším, kdo to dělá. Já teda určitě ne. Rozvazuju je, až když mě ta délka začne limitovat. Pokaždé po cestě zapomínám, pro co jsem šla. Jsem přecitlivělá a neustále …
