Tři hodiny u počítače utečou jak víkend před pondělkem, a já mám takový divný dejavú. Dejapoo bych řekla v angličtině (že už jsem ty sračky někde viděla). Mám občas takovej ten známej pocit, kdy nevím jestli se mám oběsit hned, nebo až potom. Nebo brečet, že jsem právě vyhodila X hodin svýho života, který mi …
A je to tu zase, moje oblíbenná činnost – pracovní pohovory… “Kde se vidíte za pět let?” nevím. Nemám nejmenší tušení ani co budu mít dnes k večeři. “Jaké máte cíle?” tak dlouhodobě být spokojená a nepřibrat, krátkodobě se snažím nezbláznit a sehnat Valium bez předpisu. “Co víte o naší společnosti?” že hledá zaměstnance? “Řekněte …
Stojím v řadě u pokladny a čekám, až na mě přijde řada. Venku prší, je zima a tma. Před rokem touhle dobou jsem seděla na podlaze obskládaná horou věcí a snažila se vymyslet, co si sbalit na cestu do zemí třetího světa, kterou jsem nikdy v životě neabsolvovala. Na cestu osvícení. Teď tady stojím v …
‘Jak ses sem dostal?’, vypnu budík a jen co se zvednu, tak toho rychle zalituju. ‘Ty si nic nepamatuješ?’, Bentley na mě rozespale mžourá těma velkejma černejma očima. ‘Neměli jsme se vidět až zítra?’, snažím se vzpomenout si, kdo jsem, kde jsem, a proč tu jsem, co je za století a v jakým státě se …
“Hoşgeldin Aşkım!”, mačká mě Jack v příletové hale se svým obrovským nakažlivým úsměvem. “Hoşbulduk canım, nasılsın?”, snažím se oprášit turečtinu, ale jako vždycky letí moje učebnice pro samouky po třech lekcích zase do kouta. Proč já u ničeho nedokážu vydržet? Pozornost mi v životě neustále skáče z jednoho obláčku na druhej. Přísahala bych, že když …
“Tak si představte, že ta jeho bejvalka si našla hned do měsíce novýho a je v tom! A ten blbec je zas úplně vyplesklej a von tak blbě čumí… Já říkám: Táto, jemu zase něco je, on čumí jak blbeček… No a pak se to dozvím, že jo. Tak ještě, že se už aspoň odstěhoval, …
Sedím na záchodě, když v tom se mi přímo nad hlavou v koupelně na zdi rozdrnčí telefon. Chvíli ho nechám vyzvánět překvapená tou ranní situací, načež ho trochu bojácně zvedám. ‚Hello?’, ze sluchátka se na mě hrne příval španělskýho monologu a já se zmůžu jen na přiblblý ‚Eeeh‘, než slyším z dálky dámský hlas a recepční se na …
Nadšením z těch náhlejch novinek posledních dní a obratem mýho života o 180 stupňů snad nemůžu ani spát a přible se usmívám pokaždé, když o tom mluvím. Teda mluvím o tom málo jen s těmi, co jsou mi nejblíž. Moje původní rebelie ála je mi jedno, co bude zítra, dnes je dnes, a s tím spojená výpověď a …
Dny plynou, už ani nevím, jakej je měsíc, natož co je za den. Několikrát denně se dívám na mobil, abych se zorientovala v čase, pak se párkrát rozhlídnu kolem sebe, abych se zorientovala v prostoru. Jsem přesně v tom divným mezníku, kdy nevím, jestli bych radši šlápla na plyn a všechno popohnala, nebo na brzdu, …
Když se v Japonsku rozbije kus nádobí, slepí se zase dohromady lakem smíchaným s práškovým zlatem, stříbrem nebo platinou. Tohle umění se nazývá Kintsugi nebo taky Kintsukuroi, a podle jeho filozofie jsou takto opravené předměty o to krásnější, protože třpytivé zacelené šrámy mu přidívají na unikátnosti. Místo toho, aby rozbitou misku vyhodili, slepí ji, okrášlí …
