My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Křižovatky

/

„Kontrolní otázka, Šárko: co znamená tahle značka?” Můj otec má ve zvyku krátit společnej čas v autě kvízama, to asi aby jeden zbytečně nezahálel. „Nevím,” odpovídám popravdě, protože proužky, barvy, čáry, a taky jména zapomínám. „Ježišikriste, a jak můžeš mít řidičák, když nevíš?” Můj otec si myslí, že po padesátce už ho nemá co překvapit, …

Karma přijde

/

“Wayan, musíme zfalšovat dokument,” říkám své balijské hospodyni. “Ano,” odpovídá netečně, jako by padělat dokumenty bylo stejně běžný jako si před spaním vyčistit zuby. “Zfalšovat, jako že napíšeme něco, co není pravda, ale budeme trvdit, že to pravda je, víš?” takhle nějak podobně to měl měl poslední kluk a nepřišlo mu na tom divnýho vůbec …

Pátek třináctýho

/

Pátek třináctýho. Díky bohu za něj, aspoň máme viníka všeho špatnýho, co se ten den uděje. Dyť je pátek třináctýho, to mě ani nepřekvapuje! Říkám si už u padesáté tragédie toho dne. Ještěže tahle data v kalendáři máme, včera jsem se neměla na koho vztekat, bylo teprve dvanáctýho. Vztekat se není třeba ani na všudepřítomný …

Srdce nemyslí, srdce jenom cítí

/

Tma, pochmurná atmosféra, po krajině rozprášený česrstvý sníh, čepice a zmrzlý nosy. Česká zima. Ani po dvou letech mi ještě nezačala chybět. Stejně mi to přijde divný, jak jsme všichni lidi, jeden druh, ale přitom každej úplně jinej. V kolika různých provedení nás vyráběj. Od odlišných barvených typů, až po rozmanitý nastavení. Jeden má rád …

Iluze

/

Svět kolem nás je někdy jedna velká iluze. Vidíme, co vidět chceme a přehlížíme, co se nám nelíbí. Každý z nás si vytváří představy ve své hlavě, a když nám realita najednou strhne brýle s různobarevným filtrem, praskne hlučně ta pracně upatlaná bublina kolem, boříc se jako domeček z karet. Těžko říct, jaký život vlastně …

Gangster hovnivál

/

Loni jsme s Bárou byly podobně v životě zaseknutý. Ne, že by člověka chvíli nebavilo jen YOLO na Bali, ale věřte mi nebo ne, nicnedělání se hrozně rychle omrzí. A bylo to zhruba někdy před rokem touhle dobou, kdy se věci pořád nehýbaly podle našich představ. Když normální člověk neví kudy kam, má omezený počet …

Žádná odpověď je taky odpověď

/

Sedím ve stínu dalšího horkého balijského dne. Tady mezi mezi rýžovými poli se sluchátkama v uších, odepisuju na hromadíci se maily, střídavě pracuju a po očku pozoruju svět. Usrkávám za monitorem svoje oblíbený kafe a poslouchám na smyčce pořád dokola jednu a tu stejnou písničku. Třeba i hodiny v kuse. Líp se tak soustředím. Každý …

Labyrint

/

  Život je jedno velké bludiště. Doprava, doleva, všude plno zákrutů a slepých uliček. Semtam nějaká ta zkratka, co ti ve chvíli největšího zoufalství vlije zpátky novou energii do žil. A jindy zas těsně před koncem zjistíš, že se musíš potupně vrátit zpátky na začátek. Jo, kdyby se jen šlo kouknout na svět seshora a …

Cirque du Bali

/

Naběhnout přede mnou v upnutých policejních uniformách Chippendales, postupně ze sebe strhávajíc oblečení, je asi jediná situace se zástupci zákona, která by mi kdy vykouzlila na tváři potěšenej výraz. Místo toho jedu, a za poslední týden je to už potřetí, co celý tři pruhy přede mnou zastavuje tucet mračících se nevrlých taťků v uniformách, kteří …

Hlava, nebo orel

/

„Co myslíš, sluší mi ty šaty?“ dívá se na mě. „Kam to budeš nosit?“ koukám na ni unaveně. „Nevím, třeba se to někdy bude hodit,“ prohlíží se v zrcadle ze všech úhlů. „Ta barva ti sluší,“ potůčky potu mi neslyšně stíkají po zádech dolů. „Nechceš si je koupit taky?“ otáčí se na mě. „Ne.“ „Proč …