Je to už nějakej pátek, co jsem po maturitě odjela do Londýna. Kufr jsem si vybalila v jedné židovské rodině v severozápadní čtvrti – v Mill Hillu. Starala jsem se jim o dva prcky, zatímco v mamce klíčil třetí. Řekla bych – dvě holčičky, ale k tak andělskýmu výrazu měli tihle malí satani poněkud daleko. …
“Hoşgeldin Aşkım!”, mačká mě Jack v příletové hale se svým obrovským nakažlivým úsměvem. “Hoşbulduk canım, nasılsın?”, snažím se oprášit turečtinu, ale jako vždycky letí moje učebnice pro samouky po třech lekcích zase do kouta. Proč já u ničeho nedokážu vydržet? Pozornost mi v životě neustále skáče z jednoho obláčku na druhej. Přísahala bych, že když …
Sedím v letadle. Spousta lidí se létání bojí. Někteří vzletu, jiní přistání, nebo i celého toho samotného několikahodinového houpání se ve vzduchu. Já ho ale zbožňuju. Těším se vždycky jako malé dítě na Ježíška. Ta rychlost, co vás zaboří do sedadla, až se vám na chvíli zastaví dech. Strmé stoupání, zalehnutí uší. Ticho, očekávání, nervozita. Jak …
