My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Milý deníčku

/

Přejela jsem v noci na motorce žábu. Vracela jsem se z večeře zpátky do bungalovu, když v tom se přede mnou na silnici objevila. Viděla jsem tmavýho tvora sedět ve tmě na poslední chvíli a v té pikovteřině jsem ji už nestihla objet, tak jsem jen trhla řídítkama, zavřela oči a doufala, že jsem se …

Unášená proudem

/

Jedna z věcí, která mě poslední roky trápila, byl pocit, že mám málo času. Vždycky a na všechno. Na Srí Lance jsem strávila nespočet hodin pozorováním lidí, rozmluvami s každým, kdo byl ochotný se mi věnovat, ať už to byl buddhistický mnich, nebo kolemjdoucí, a taky přemýšlením, nekonečným přemýšlením…  Bojovala jsem s úkolem některý věci …

Chcete mě?

/

A je to tu zase, moje oblíbenná činnost – pracovní pohovory… “Kde se vidíte za pět let?” nevím. Nemám nejmenší tušení ani co budu mít dnes k večeři. “Jaké máte cíle?” tak dlouhodobě být spokojená a nepřibrat, krátkodobě se snažím nezbláznit a sehnat Valium bez předpisu. “Co víte o naší společnosti?” že hledá zaměstnance? “Řekněte …

Začni už konečně poslouchat

/

Říkat, že Praha je krásná, je klišé už podobně trapný jako mít mobil s tlačítkama. Jenže vona je. Čím víc míst na planetě procestuju, tím spíš mě tohle město fascinuje. Pozoruju z výšky všechny věžičky a malebný červený střechy. Procházím uličkama po nerovných kostkách a kochám se. Všechna zákoutí mají svou jedinečnou atmosféru. Praha je …

Jíst, meditovat, cestovat

/

Začíná mi to cestování docela jít. Občas jsem na sebe dokonce i pyšná. To třeba když se mě někdo snaží napálit a já mu na to výjimečně neskočím. Nebo taky když mě vyflusne letadlo v cizí zemi unavenou a nepřipravenou na to, co mě čeká. Jsem o rok starší a o rok cestování na vlastní …

Schody naděje

/

Je půl třetí ráno a naše pětičlenná skupinka se po nuzných třech hodinách spánku vydává pokořit Adamovu horu. Tady v horách ve střední Srí Lance je chladno, ale nám nevadí ani teplota, ani únava. Smějeme se všemu a všem, jako poslední dva dny u moře na východě ostrova v Mount Lavinia, kde jsme se seznámili. …

Byl to jen sen

/

„Není vám něco?“ ptá se mě muž na vedlejším sedadle. Je mi třicet, jsem svobodná blbá kráva, která odškrtává na seznamu životních oserů jeden řádek za druhým, a očividně se nikdy neponaučí dost, abych věděla, jaký rozhodnutí je v životě správný. „Ne, jsem v pohodě,“ utírám si slzy a nos do rukávů, protože kapesníky už mi všechny …

Extrahovat štěstí

/

Mám zvláštní dejavú, když se po měsíci cestování vracím zpátky do Colomba na letiště Bandaranaike. Stojím tu zase v noci v těch stejných dveřích, ze kterých jsem čtyři týdny zpátky vyšla. Ale s úplně jiným pocitem. Tenkrát ubrečená po dvaceti šesti dlouhých hodinách cesty, vlastně už jsem ani nevěděla, proč jsem sem přijela, proč tu …

Bludičky

/

Život je zvláštní mix náhod, štěstí, smůly, radosti a slz. Jeden příběh, kterej občas nedává smysl, a někdy zase naopak moc. Horská dráha, co se nedá zastavit, ani přibrzdit. Jede a hází s náma, děsí nás, jindy příjemně houpe. Jenže my z toho vagónu nemůžeme vystoupit. Lístek, co jsme si nikdy nekoupili, nám všem čas od času …

Všechno, co máme, je teď

/

Lidi jsou nevděční tvorové. Neustále chceme víc. Víc času, peněz, lásky, zážitků, dobrodružství. A čím je něco nedostupnější, tím spíš po tom budeme toužit. Ten nedostižný sen. Ideál. Asiati si vybělují kůži, a my se opalujem. Kupujem si obrovský domy na splátky a doufáme, že jednou bude náš. Rádi bysme byli mladší, štíhlejší, pohlednější, dokonalejší. …