Je třičtvrtě na sedum ráno, a já spím. Zdá se mi sen. Najednou ale všechno začne být nějaký divný, něco se mnou cloumá, cosi je špatně… Otevřu oči a na dvě, nebo tři vteřiny, který se zdají jako naprostá věčnost, zůstanu v šoku jen zírat. Vůbec nechápu, co se děje. Sním ještě pořád? Je to …
Strkal mi už kdekdo kdekam kdeco, ale sondu do dutin jsem absolvovala poprvé. Připravená na tu svou starou známou škebli, co mi dycky nadá, že jsem zpátky, protože jsem si před dvěma sty lety nedokapala nějaký oční (oční!) kapky do ucha až do konce, mi škeble vzala vítr z plachet. Škeble si totiž odjela na …
Je osum hodin ráno. Stojím u prosklené stěny ve dvaadvacátém patře hotelu v Jakartě, hlavním městě indonéského ostrova Jáva. Unaveně pozoruju shon na rušných ulicích pode mnou a všude po těle mi stíkají potůčky potu. Koukám dolů na probouzející se město. Změť betonu, asfaltu a uspěchaných človíčků. Pomalu ze sebe stáhnu mokré oblečení, nechávajíc ho ležet …
Lidi rádi hrají hry. Někdy cíleně, jindy nevědomky. V životě, v byznyse, v lásce. Na schovávanou, Člověče nezlob se. Semtam tě zastaví křížkem v piškvorkách, a možná budou cíleně blafovat jako v pokeru. Jediným tahem neviditelné figurky spustí celý domino efekt. Jedno náhodné setkání, špatná odbočka, zdržení se v koloně. Jeden dotek a všechno se ztratí v …
“Au,” pro sebe zasyčím, jak voda ze sprchy pomalu stíká a pálí mě v ranách po celém těle. Příští dny budu mít všechny barvy duhy. Unaveně zkoumám všechny barevný fleky a sleduju, jak se kapky vody pomalu kutálí po kůži dolů na dřevěnou podlahu pode mnou. Tělo jako památníček. Čím jsme starší, tím víc popsanejch …
Baví mě se bavit s dětma a baví mě se jich ptát, čím chtějí být, až vyrostou. Pořád hledám inspiraci. Mě občas celkově to plánování života zmáhá a přijde mi, že mi to někdy nejde tak, jak bych chtěla. Místo, abych to nechávala plynout, tak si hraju na generálního ředitele Vesmíru a pořád mu do …
Nestýská se ti po Česku? Nechybí ti Praha? Chybí. Ale stejně tak mi chybí cukr, kterej nechci jíst. Léto, když je dlouho zima. Tričko, který už se obnosilo. Chybí mi každej východ slunce, kterej skončí novým dnem. Chybí mi každá vyprchaná láska. Každá chvíle, která už se znovu nebude opakovat. Chybí mi lidi, se kterýma …
Čteš rád? Já ráda píšu, tak si možná na tohle raději objednej něco k pití a pohodlně se v letadle na své sedačce usaď. Oba si ten čas strávený spolu budeme pamatovat jinak, protože každý máme svůj svět. Ale dovol mi být na chvíli trochu zranitelná a já se s tebou podělím o mou verzi …
Jsme ta generace, která nechce vztahy. Chceme druhý hrnek kafe na stole, aby náš talíř neležel na prostírání tak pitomě sám. Chceme rande na nedělní večer. Vzpomínku, která zažene naše myšlenky šedivého pondělního rána. Chceme člověka na úterní večeři. Někoho, kdo nám napíše “dobré ráno” ve středu. Chceme doprovod na všechny ty svatby a společenské …
Slunce oslnivě svítí a pálí mě na kůži. Listy palem se lehce pohupují v ladném rytmu a ve vzduchu je cítit vůně moře. Na modré obloze semtam propluje načechraný bílý obláček. Jen tak. Aby to nebyla nuda. Někde nahoře filipínskej ředitel věcí mezi nebem a zemí znuděně rozhodí hrst nakumulovaných par, aby nás ta dokonalost …
