My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Generální ředitel vesmíru

/

Baví mě se bavit s dětma a baví mě se jich ptát, čím chtějí být, až vyrostou. Pořád hledám inspiraci. Mě občas celkově to plánování života zmáhá a přijde mi, že mi to někdy nejde tak, jak bych chtěla. Místo, abych to nechávala plynout, tak si hraju na generálního ředitele Vesmíru a pořád mu do …

Stojí to za to?

/

Nestýská se ti po Česku? Nechybí ti Praha? Chybí. Ale stejně tak mi chybí cukr, kterej nechci jíst. Léto, když je dlouho zima. Tričko, který už se obnosilo. Chybí mi každej východ slunce, kterej skončí novým dnem. Chybí mi každá vyprchaná láska. Každá chvíle, která už se znovu nebude opakovat.  Chybí mi lidi, se kterýma …

Můj drahý Philippe

/

Čteš rád? Já ráda píšu, tak si možná na tohle raději objednej něco k pití a pohodlně se v letadle na své sedačce usaď. Oba si ten čas strávený spolu budeme pamatovat jinak, protože každý máme svůj svět. Ale dovol mi být na chvíli trochu zranitelná a já se s tebou podělím o mou verzi …

Generace, která nechce vztahy

/

Jsme ta generace, která nechce vztahy. Chceme druhý hrnek kafe na stole, aby náš talíř neležel na prostírání tak pitomě sám. Chceme rande na nedělní večer. Vzpomínku, která zažene naše myšlenky šedivého pondělního rána. Chceme člověka na úterní večeři. Někoho, kdo nám napíše “dobré ráno” ve středu. Chceme doprovod na všechny ty svatby a společenské …

Malý velký lži

/

Slunce oslnivě svítí a pálí mě na kůži. Listy palem se lehce pohupují v ladném rytmu a ve vzduchu je cítit vůně moře. Na modré obloze semtam propluje načechraný bílý obláček. Jen tak. Aby to nebyla nuda. Někde nahoře filipínskej ředitel věcí mezi nebem a zemí znuděně rozhodí hrst nakumulovaných par, aby nás ta dokonalost …

Milý deníčku

/

Přejela jsem v noci na motorce žábu. Vracela jsem se z večeře zpátky do bungalovu, když v tom se přede mnou na silnici objevila. Viděla jsem tmavýho tvora sedět ve tmě na poslední chvíli a v té pikovteřině jsem ji už nestihla objet, tak jsem jen trhla řídítkama, zavřela oči a doufala, že jsem se …

Unášená proudem

/

Jedna z věcí, která mě poslední roky trápila, byl pocit, že mám málo času. Vždycky a na všechno. Na Srí Lance jsem strávila nespočet hodin pozorováním lidí, rozmluvami s každým, kdo byl ochotný se mi věnovat, ať už to byl buddhistický mnich, nebo kolemjdoucí, a taky přemýšlením, nekonečným přemýšlením…  Bojovala jsem s úkolem některý věci …

Chcete mě?

/

A je to tu zase, moje oblíbenná činnost – pracovní pohovory… “Kde se vidíte za pět let?” nevím. Nemám nejmenší tušení ani co budu mít dnes k večeři. “Jaké máte cíle?” tak dlouhodobě být spokojená a nepřibrat, krátkodobě se snažím nezbláznit a sehnat Valium bez předpisu. “Co víte o naší společnosti?” že hledá zaměstnance? “Řekněte …

Začni už konečně poslouchat

/

Říkat, že Praha je krásná, je klišé už podobně trapný jako mít mobil s tlačítkama. Jenže vona je. Čím víc míst na planetě procestuju, tím spíš mě tohle město fascinuje. Pozoruju z výšky všechny věžičky a malebný červený střechy. Procházím uličkama po nerovných kostkách a kochám se. Všechna zákoutí mají svou jedinečnou atmosféru. Praha je …

Jíst, meditovat, cestovat

/

Začíná mi to cestování docela jít. Občas jsem na sebe dokonce i pyšná. To třeba když se mě někdo snaží napálit a já mu na to výjimečně neskočím. Nebo taky když mě vyflusne letadlo v cizí zemi unavenou a nepřipravenou na to, co mě čeká. Jsem o rok starší a o rok cestování na vlastní …