My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Konzerva vzpomínek

.
.
.
   Lidi se čím dál častěji pohoršují nad tím, jak nám moderní technologie berou soukromí, svobodu a klid v duši. Jak nás okrádají o čas a možnost existovat tady a teď. Restaurace jsou plné nepřítomných lidí zírajících do mobilů, kteří si zdokumentují jídlo, pořídí selfíčko, ale nepromluví k sobě po ten čas ani jediné slovo. Pokaždé tyhle člověčí trosky tiše pozoruju a přemýšlím. Jak jsou spolu asi dlouho? Co se jim tak zásadního přihodilo, že je přestalo bavit se na sebe dívat? Proč spolu jí, když jsou duchem stejně každý někde v jiné galaxii? Společnost volá: to moderní technologie! Berou nám přítomnost! Samozvaní soudcové proklínají pokrok zveřejňováním kritiky na sociálních sítích prostřednictvím těch mobilů, které za všechno viní. Pokrytci káží vodu a pijí víno, místo aby vám řekli, že je spíš načase vyměnit partnera, pokud vás mobil baví víc než on.

   Já technologie zbožňuju. Pořizujeme si fotky, protože jsou to takové zpáteční jízdenky do momentů které by jinak nenávratně zmizely v minulosti. Pokaždé, když brouzdám albem, se vracím zpátky na místa, vybavuju si pocity a vůně. Vím naprosto přesně, jak mi v kterou chvíli bylo. Občas si přeju to zažít znovu, jindy jsem zase ráda za onu dlouhou cestu, kterou jsem od té doby ušla. A pak jsou naopak okamžiky, na něž žádnou zdokumentovanou vzpomínku, bohužel, nemám. Křehké prchavé kousíčky života, které byly tak moc vzácné, že musely zůstat nepřerušené a naplno prožité. Přála bych si, aby šly pořizovat nejen fotky, ale i návraty do těch míst minulosti, kde bylo naší duši dobře. Otevřeli bychom velkou sklenici zavařené vzpomínky, odtáhli víko, lupnul by podtlak. My nasajeme vůni minulosti a vrátíme se zase zpět… Ale nic takového ještě neumíme. A tak jeden vlastně ani neví, jestli to nezachycené se vůbec stalo. Možná to byl jen sen? Snad se to událo jen v naší vlastní hlavě, v našich představách, bujné fantazii? Ale co na tom záleží. Třeba my všichni prostě žijeme jen pro ty momenty, které ani nejde vyjádřit slovy…
Tagged ,

2 thoughts on “Konzerva vzpomínek

  • Vzpomínky je nakonec to jediné co nám nakonec zbude. Žádný majetky si do hrobu nevezmeme. Fotky jsou něco jakoby bychom navždy zmrazili ten daný okamžik. Ve spoustě případů je to právě to, že jsme přestali žít tady a teď. Prostě žít tím okamžikem naplno. Snažíme se za každou cenu dokumentovat na fotkách až si zapomene užít ten daný moment a pak matně pátráme v paměti, jaké to vlastně bylo 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *