My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Mise na Měsíc

Musím říct, že se na všechny ty zasněžený fotky z Česka krásně dívá. Obzvlášť odsud z Bali na mobilu. V jednatřiceti stupních ve stínu bez klimatizace jsem vám to chvílema i neskrývaně záviděla. Naštěstí teď je všechno zase pod kontrolou, všude se chladí o stošest. Kdybyste zatáhli závěsy a zmáčkli na ovladači tlačítko turbo, ani nepoznáte, jestli jste v druhé půlce ledna na Sibiři, nebo na Bali. Celá mise “OPRAVA A/C” ve dvou pokojích zabrala pouze přesně měsíc. Jednalo se o složité přípravy jako při plánování leteckýho útoku na Hirošimu. Následovalo nekonečné vyjednávání, kdy jsem měla za to, že Balijci musí být podobně ožralí jako při mezistátních schůzích Zeman. No a pak už následovala jen akce provedení, která měla být už jednodušší než facka, ale v našem případě připomínala spíš souboj v ringu, nebo výpravu na Měsíc. První naše měsíční výprava navrhla box 1 vyměnit. Donesli nějakej starej ošuntělej krám. Chyběl jim ale kohoutek (neptejte se mě, jestli klimatizace potřebuje kohoutek – tonoucí se i stébla….), a tak nechali žebřík rozčaplej, plynovou bombu ležet opodál, a s příšlibem rande na druhej den se i s naším původním boxem odebrali do končin nekonečného zapomnění. Ale znáte to – ty lásky na jednu noc, jak rychle vzplanou, tak rychle zhasnou. Výprava číslo 1 se vzdálila od gravitačního pole vily tak daleko, že už se nikdy nevrátila ani ona, ani naše klimatizace. Musela doject výprava číslo 2. Ta neúnavně svařovala onen šunt, jež tam výprava číslo 1 zanechala, celých 5 hodin, načež to vzdali a prohlásili úkol za mission impossible. Povolali jsme tedy měsíční výpravu číslo 3. Ta zhodnotila situaci za vážnou a s návrhem výměny boxu se rozloučili. V zoufalosti jsme souhlasili s nouzovým přistáním další nové klimatizace (ta původní zřejmě pořád někde poletuje vesmírem na oběžné dráze jako odhozené nepotřebné kusy raketoplánů, a hned v závěsu za ní ta posádka 1, co nebere telefon). Další den jsme nedočkavostí ani nemohly dospat. Čekali jsme na astronauty jako na další první rande s motýlama v břiše. Naše posádka dorazila s úsměvem, na ramenou krabici větší než byli oba sami dohromady. Chvíli se beze slov pak na naši měsíční krajinu dívali. Úžasem oněmněli, říkala jsem si. Sledovali okolí a dělali si fotky. Asi na instagram. Pak se dívali na sebe. Pak se podívali na nás. Posléze začali povídat v marťanštině něco, čemu jsem nebyla schopná rozumnět. Houstne, máme problém! Volala jsem Rudymu na velín. Rudy s politováním přeložil, že naši astronauti přivezli blbej typ a jal se hledat novou posádku na další den. Na výměně jsem trvala, protože přítomní kosmonauti nerozpoznali studený a teplý vzduch, což je při opravě klimatizace zásadní problém. Tým číslo 4 pak úspěšně vyměnil krabici za správnou, zapojil ji, a nebýt nefunkčních baterek v ovladači, tak by klimatizace fungovala dle všech přírodních zákonů. Nadšením jsem výskala a s úsměvem ještě žádala o zprovoznění klimatizace v horním pokoji. Přítomná posádka si utřela pot z čela, zvedla oči k nebi a zatvářila se nešťastně. Doletěli celou cestu až na měsíc, ale na krabici na střeše neměli dostatečně vysoký žebřík. A tak začala mise: najdi dvanáctimetrovej žebřík na Bali. Dalších šest vesmírných posádek toto specializované vybavení postrádalo. Vypadalo to jako velký vědecký oříšek, na který jsme nebyli připraveni. Ale přece to nevzdáme, když jsme doletěli tak daleko! Vždyť už jsme pokořili Měsíc, na Mars to zvládnem taky! Přesně po týdnu každodenního zápalu s místními managery developerské společnosti, s Houstnem od klimatizací, a se všemi, kdo nám přišli do cesty, jsme odpromovaly s Bárou na vysoké škole vyjednávací. Do řešení tohoto nelehkého mimozemského úkolu se zapojil Rudy z velínského Houstnu, Stan z manažerského postu developerské společnosti, Bára, já, místní recepční, technici ze stavební společnosti a pak taky několik dalších psychických posil, které byly využity obzvlášť po setmění a v prostorách, kde klimatizace fungovala… Pomocná posádka měla v inkriminovaný den expedice na Mars doručit žebřík, jež pro nás speciálně vyvinuli ve výzkumném centru na míru. Nedočkavě jsme spustily s Bárou odpočítávání. Technici zaklepali na dveře a doručili slíbený žebřík. V zoufalosti jsme s Bárou musely odpočítávání nouzově přerušit. Vysvětlit Balijcům kritický rozdíl mezi pěti a dvanácti metry se ukázalo být problém. Start našeho raketoplánu byl ohrožen. Ale jak už to tak ve všech hollywoodských filmech bývá – skončilo to happy endem.

P.S.: Kdyby někdo z vás měl k dispozici recept na nějaký zábavný barevný pilule, budeme vděčný…

Tagged , , ,

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *