My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Chlapi ze sekáče

img.obrazky.cz.jpg
Jsem mimo? Asi jo. Vadí mi to? Asi ne. Přijde mi divnejch spousta věcí. Třeba aktuální počasí. Politika. Kuřáci. Nemít rád sladký. Smažit jídlo ve friťáku. Celibát. Snídat polívku. Nedochvilnost. Zapomenout se najíst. Války. Násilí. Sex po svatbě. Zmrzlina v trdelníku.

Divný mi taky pokaždý přijde vidět svýho bývalýho cvrlikat s někým novým. Neber mě špatně, já jim to fakt přeju, já přeju každýmu člověku jen to nejlepší. Dokonce i Zemanovi. A je úplňe jedno, jestli je to chlap, kterýho bych děsně chtěla, nebo týpek, u kterýho jsem ráda, že se ho vůbec někdo ujal, a tiše se modlím, aby spolu zůstali do konce věků, protože je dost možný, že žádná další už by to nemusela zvládnout.

Ale divný to stejně je. Když někdo, kdo před časem vedle mě usínal, s kým jsem se ráno probouzela, a kdo mi běžel hlavou každou volnou chvíli, nedejbože když mu začneš prát i trenky a takový ty zábavný věci, co posunou vztah do míst, odkud není návratu, tohle všechno najednou dělá s někým jiným. Nebo ten, co se na mě škaredě dívá pokaždé, když se někde náhodně potkáme, protože ‘Ty seš pořád stejná kráva’.

To seš totiž najednou pak účastníkem vztahu, o kterej nestojíš. Protože já vím, jak protivnej je ráno, jak mlaská u jídla, jak jí asi oslovuje a v duchu si říkám: ‘hlavně mu neříkej, že je firigdní, až ti bude říkat, že jednou týdně to normálním lidem stačí.’
Je to divný. Pokaždý. Nevíš, jak se máš tvářit a nestíháš kontrolovat, jestli zrovna nemáš výraz idiota. Víš, jako když vyhodíš starý tričko, někdo ho z té popelnice vytáhne, vypere ho a oblíkne se do něj. A pak potkáš na ulici cizího člověka v tvým tričku a občas mu to sluší, někdy v tom vypadá jako vůl a ty tam stojíš a čumíš na to a nechápeš, že jednoho odpad je druhýho poklad…

Nenaděláš nic, žijeme v době recyklace.

Tagged , , , , ,

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *