My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Ale proč?

FullSizeRender 79
“Vypadáš nějak jinak.”
“Jsem opálená”, hlavně nepřiznat těch osm kilo, toho si nikdo zaručeně nevšimne. Zatloukat, zatloukat, zatloukat.
“Ale vypadáš spokojeně. Něco novýho?”
“Ne, jen jsem se dobře vyspala.”, s tím tmavookým.
“No to jsi už potřebovala poslední dobou!”
“To rozhodně…”, jen těch sto padesát zpráv denně je teď trochu energeticky náročnejch.


“Můžeš mi přeposlat pozvánku?”
“To určitě můžu, ale co nemůžu, je se momentálně dostat do počítače.”
“Jak to?”
“Zapomněla jsem heslo.”
“No jo, já si pro tyhle případy všechno píšu.”
“Mám ho napsaný.”
“Tak v čem je problém?”
“Nevím kde.”
“To musela být dovolená za všechny prachy…”
“To rozhodně…”
Vítej zpátky v realitě.
“Ty vole! Ty jsi dala výpověď! Proč??!”, dostanu nečekaně herdu do zad a tupě zírám při pondělním ránu, neschopná formulovat odpověď v tématicky stejným pubertálním tónu.
“Tak jsem se vzbudila a řekla si, že by to šlo.”
“Ale proč?”
“Protože jsem chtěla. asi bych tak řekla.”
Proč proč proč. Desítky otázek každý den, na které člověčí rasa potřebuje znát odpověďi.
“Co to posloucháš?”
“Turecký rádio.”
“A proč?”
“Co to jíš?”
“Tempeh.”
“A proč?”
“Budeme spolu?”
“Ne.”
“A proč?”


Lidé vyslovují otázky, na které si přejí nikdy neslyšet odpověď. Lidé taky nikdy nepoloží ty otázky, na které by si odpověď ze všeho nejvíc přáli. Miliony otazníků za den proletí atmosférou, ušmudlané, pomačkané, rozevláté, rozesmáté. Mění se v objetí, v úsměvy, ve vykřičníky, ve vrásku na čele, násobí se a mizí v černé díře nevědomí. Otazníky vzrušují. Otazníky baví. Otazníky unavují. Otazníky zatěžují. Mění realitu. Protože z každého úhlu vypadají odpovědi jinak.
Možna. Možná?
Někdy. Někdy?
Ne. Ne?
Jo. Jo?

Tagged , , , , , ,

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *