My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Striptýz po italsku

FullSizeRender 71
Dejavu. Ta známá vůně. Moře, těstovin, ryb a vína. Všude řvou cikády jako neúnavné hejno vzteklých dětí a mě ten hluk neskutečně uklidňuje.Vytěsňuje můj vlastní bolehlav a chvílema zapomínám i na ten můj vnitřní kolotoč.

“Já chci být tlustá.”
“Tak buď tlustá.”
“Ale já nechci být tlustá.”
“Tak nebuď tlustá.”
“Ale já chci být tlustá, ale nechci, aby to lidem vadilo.”
“Tak si buď, co chceš ty.”
“Ale já nevím, co chci. Co mám chtít?”
“Tak nebuď tlustá.”
“Jako proč bych nemohla být tlustá?”

Vychází slunce a já běžím po pláži. Je odliv a je to taková nádhera, že klušu pomalu a tlemím se jak Otík. Buongiorno! Zdravím se s lidmi a ten ranní ruch mě strašné baví. V hodinu, kdy drtivá většina lidí spí, tu desítky lidí běží, prochází se ruku v ruce, nebo jen mlčky sedí a tu scenérii pozorují. Je to tak strašný klišé, že to ani nejde nemít hned dobrou náladu a problémy přehodit na druhou kolej. Voda jemně šumí, racci poletují kolem a já si vzpomenu, jak jsem už několikrát ráno chtěla do moře, ale běhat v plavkách a s ručníkem v ruce je trošku i na mě organizačně moc, a neběhat a jen se cákat, hrozí studenou koupačkou mínus vyběhaný endorfíny, rovná se oser, na kterej si budu stěžovat ještě půl roku. Čas od času mě štve, jak moc nudná sama sobě přijdu. Čím jsem starší, čím unavenější a životem zkoušenější, tím víc mám ráda svůj klid a pohodu. Tím víc nemám energii na ty, kteří nerespektují mě a tím víc nesnesu nikoho, kdo ví líp než já, jak bych měla svůj vlastní život žít. Rok od roku je mi sympatičtější, jak jsou lidi strašně různí a jaký jsou mezi námi rozdíly. Baví mě pozorovat člověčí spektrum a nutí mě to přemýšlet o věcech i jinak než jsem zvyklá, ale zároveň mě děsí fakt, jak moc se ta mezera rozdílnosti prohlubuje a jak těžký je potkat někoho mě podobnýho.

Jdu, koukám na ty sobě podobný, co se drží za ruce a zouvám si boty. Běžím v mělčině a rozstřikuju kolem sebe chladivou slanou vodu. Na konci u mola se svléknu do kalhotek a sportovní podprsenky a hupsnu do vody. Moře je asi milionkrát příjemnější, než jsem si představovala a vůbec není studené, ani trošičku. Plavu a snažím se nemyslet na to, jak půjdu zmáčená v tangách zpátky do hotelu. Slunce je už chvíli nahoře a město se pomalu, ale jistě probouzí.

Posbírám si kousky oblečení a z vlasů mi mezitím kape zbytek moře. Vyrážím zpátky a ve finále mi může každej políbit mou tlustou, nahou, mokrou prdel.

“Buon…Buongiorno…”, zdraví mě náš číšník chystající terasu na snídani, očividně po ránu překvapený mým outfitem. Nohy mi pleskají o beton a kape ze mě voda. “Buongiorno!”, a ty mi ji polib taky.

FullSizeRender 77

Tagged , , , , ,

2 thoughts on “Striptýz po italsku

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *