My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Mořeplavci

/

  Kdyby mi před deseti lety ujel autobus. Kdybych správně odbočila. Šla místo doleva doprava, rozhodla se jinak, nebo třeba jen nevstala a zůstala v posteli. Kdybych radši některý hovor nechala pro hlasovou schránku, a nebo jindy prostě jen nezvedla oči a něco neviděla. Občas přemýšlím, jak by můj život vypadal, kdybych se rozhodla jinak. …

Jedno velké nic

/

Už je to asi třista let, co jsem naposledy přidala něco smysluplného, ale upřímně, život v Melbourne a celé Viktorii se smrskl na jedno velké tříměsíční nic v izolaci ve jménu koronaviru, a to už i myšlenky přestanou být zajímavé. Přesněji řečeno člověk si může z dostupných možností pouze vybrat, jestli je existence mezi čtyřmi …

Hovno v sáčku

/

Byla jsem si zaběhat v parku a na cestě leželo hovno v sáčku. Fuj, Šárko, proč nám to říkáš? Protože na ten výkal pořád myslím. Upřímně mě pobavilo, že někdo uklidil po svém psovi (soudím dle svých dostupných informací, že psi hovna v sáčku v roce 2020 ještě nekadí, ale třeba Babiš brzy nařídí a …

Řekla jsem to nahlas

/

„Máte hezké nehty,“ říká mi prodavačka, když ji podávám peníze. „Děkuju,“ je to dva týdny, co jsem vzdala dvouměsíční neustále olámané nehty, objednala si UV lampu a všechny náležitosti domů, a proměnila obývák v karanténní salon. V druhém měsíci (koronavirové pandemie, žádé těhotenství) jsem přestala pro zachování zdravého rozumu číst všechny zprávy, a na začátku …

Vzali nám svobodu

/

  My lidi si stěžujeme furt. A tím „My“ myslím nás, co máme v každé ruce po jednom chytrém zařízení, hodinky na zápěstí, občas se přerazíme doma o kabely, a klíče nebo nabíječku hledáme minimálně pětkrát denně. Lidi z rozvojových zemí do skupiny „My“ nespadají, protože je netrápí ani počasí, ani čas, čímž jim odpadá …

Ostrov zbloudilých duší

/

Sto lidí, sto chutí. Co vyhovuje jednomu, není pro duhého. Jsou tací, co hledají klid a mír, jiní zase ruch a akčnost. Někteří se odmítají pohnout i o milimetr, a další mají pocit, že umřou na zapuštění kořenů v momentu, kdy se zastaví jen na vteřinu. Já si myslím, že většina z nás jsme všechny …

Křižovatky

/

„Kontrolní otázka, Šárko: co znamená tahle značka?” Můj otec má ve zvyku krátit společnej čas v autě kvízama, to asi aby jeden zbytečně nezahálel. „Nevím,” odpovídám popravdě, protože proužky, barvy, čáry, a taky jména zapomínám. „Ježišikriste, a jak můžeš mít řidičák, když nevíš?” Můj otec si myslí, že po padesátce už ho nemá co překvapit, …

Nový rok, stejná já

/

Tak vás vítám v novém roce. Chtěla bych touto cestou v krátkosti poděkovat všem těm, ktěří si našli v této hektické době chvilku času a přispěli zbytečnou notifikací do mého inboxu. Děkuji za všechny řetězové emaily, které nikdy nepřepošlu dál, a tak jsem odsouzená k doživotní smůle a žádné výhře v loterii. Děkuji za všechny …

Karma přijde

/

“Wayan, musíme zfalšovat dokument,” říkám své balijské hospodyni. “Ano,” odpovídá netečně, jako by padělat dokumenty bylo stejně běžný jako si před spaním vyčistit zuby. “Zfalšovat, jako že napíšeme něco, co není pravda, ale budeme trvdit, že to pravda je, víš?” takhle nějak podobně to měl měl poslední kluk a nepřišlo mu na tom divnýho vůbec …

Pátek třináctýho

/

Pátek třináctýho. Díky bohu za něj, aspoň máme viníka všeho špatnýho, co se ten den uděje. Dyť je pátek třináctýho, to mě ani nepřekvapuje! Říkám si už u padesáté tragédie toho dne. Ještěže tahle data v kalendáři máme, včera jsem se neměla na koho vztekat, bylo teprve dvanáctýho. Vztekat se není třeba ani na všudepřítomný …