Povolí stisk a nechá mou ruku se volně vznášet mezi bublinkama vzduchu. Nádech, výdech. Pěkně pomalu. Srdce mi buší. V uších cítím tlak, čím víc se potápím ke dnu. Soustředím se na koordinaci pohybů a snažím se zůstat v klidu. Zvednu oči nahoru a hladina se zdá být tak strašně vysoko… “Tak sis to rozmyslela”, …
“Uh!”, škubnu sebou šokem a ve vteřině jsem vzhůru, snažíc se zorientovat, co se děje. Srdce mi tluče, jako bych se ho pokoušela vytlačit močovodem ven. Kriste, co to je? V potemnělým pokoji řve muezín. Muezín? Leknutím se posadím na tvrdé posteli a hned toho zalituju, protože se mi zamotá hlava tak, že se mi …
Continue reading “Kolik strachů překonáš, tolikrát jsi člověkem”
“Oni se tam teď pánové asi modlí”, zastavuje mě majitelka hostelu. “Cože se tam?”, vytrhne mě z mé obvyklé únavy. “Modlí.” Nakouknu v přízemí přes žaluzie a pozoruju klečící kluky s hlavou na zemi. Nervózně se kouknu dolů. Prsa. Pořád tam jsou. Vzhledem k tomu, že jsem odešla se namazat svou tradiční padesátkou jen v bikinách …
