My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Datum spotřeby

/

Chlap, co nechrápe. No vida, existujou. Čím dál víc jsou mi mladší chlapi sympatičtí. Oddechuje jak miminko. Netuším proč, ale zřejmě mám pocit, že mi ve spánku uteče život, a tak se zase po pár hodinách probouzím unavená do nového dne. Každej den na jiným místě, na cizím místě. Usínám v pikovteřině vyčerpáním pokaždé, kdekoliv …

Nikdy neříkej nikdy

/

Je brzo ráno, ale já už stejně nemůžu dospat. Prší. Nasazuju si pláštěnku a skůtr mě veze v dešti na autobusovou zastávku. Kupuju si lístek do Bangkoku a všimnu si dvou blonďatejch kluků, kteří vypadají trochu vyplašeně. ‘Jedete taky do Bangkoku?’, usmívám se a dávám kolovat svou zelenou snídani. ‘Co to je?’, ptá se mě …

V nejlepším se má přestat?

/

‘Měla jsi jít se mnou do toho hotelu’, Miku nebuď jako ženská vyčítavá. ‘Proč? O co jsem přišla?’ ‘Měli skvělou snídani.’ ‘Mám ti říct, co jsem měla na menu místo snídaně já?’ ‘Radši ne… Zítra za náma přiletí Angela.’ ‘Ty mě chceš trestat?’ Na tyhle energetický rezervy začínám být fakt asi poněkud stará. Další noc …

Šlapky a peníze v háji

/

Co jsem nevypila za poslední tři roky, teď očividně doháním zpětně. Další jedno ráno se probouzím unavená a s hlavou zralou na výměnu baterie. Kouknu se na mobil, kolik je hodin a čtu milion zpráv. ‚Bangkok už mě sere, nesnáším Thajce, pojeďme už konečně někam pryč‘, je mi blbě, ale směju se na celý kolo, když …

Na jeden zátah

/

Vzhledem k tomu, že dorazím domů v šest ráno a v osum mám sraz s Mikem usoudím, že lepší bude nejít spát vůbec. Dvě hodiny mizernýho spánku by mě akorát naštvaly a všechno jenom zhoršily. Je krásný den, svítá. Na pokoji se převklíknu, nazuju tenisky a jdu si konečně poprvé v Bangkoku zaběhat. Ne, že …

V žabkách na střeše

/

Ranní vstávání mi moc nevychází, protože ráno jsme teprve šli spát a já se opět a zase další ráno probouzím s kocovinou a energií na bodu mrazu. Nicméně jsem se rozhodla, že tohle bude můj poslední den a noc v Bangkoku a tak chci vyrazit vidět ještě další místa. Chystám se odejít, když se ke …

Špína, pot a vycházející slunce

/

Probouzím se s kocovinou po čtyřech hodinách spánku. ‘Vstávej, koukej, vychází slunce.’ ‘Fuck… Kolik je hodin, proboha?’, to nemůže být pravda. ‘Šest ráno.’ ‘A proč mě, budíš v šest ráno, když jsme šli spát ve dvě??’ ‘Já myslel, že se ti to bude líbit.’ ‘Mě by se líbilo se v tomhle století jednou vyspat aspoň …

Zaseknutá ve výtahu v Bangkoku

/

Trochu zmateně, dost unaveně, malinko vystrašeně a dost překvapeně putuju s obrovským batohem na zádech obtěžkaná ještě jedním menším a zrcadlovkou bangkokským labyrintem městské dopravy. Překvapivě snadno se v něm zorientuju a putuju pomalu, ale jistě správným směrem. Po pár metrech ze mě šíleně lije, když střídám mrazírnu klimatizace nadzemního vlaku s venkovním vzduchem. Existence …

Život letí jako šílený

/

Připadám si jako v posledním tažení a podle toho taky vypadám. Jediný, na co se zmůžu je ranní sprcha a vyfénování vlasů. Po třech hodinách spánku, třech hodinách klimbání na pracáku, jsem totálně vyřízená. Budíček na pátou ranní, protočit pračku a sušičku, douklízet byt, předat klíče, na nic nezapomenout, hlavně pas a funkční karty. Sprint na …