“Ty vole, Česko,” je zhruba nejvýstižnější hodnocení aktuální situace, který mi lítá hlavou v tyhle dny asi stopadesátkrát denně. Nepřišla jsem na něj sama, poradili mi to kluci “na nádru”. Já většinou první dny jen tiše čumím, snažíc se adaptovat a naladit na změnu teploty a prostředí tak, aby mě v ideálním případě nenapadlo …
Strkal mi už kdekdo kdekam kdeco, ale sondu do dutin jsem absolvovala poprvé. Připravená na tu svou starou známou škebli, co mi dycky nadá, že jsem zpátky, protože jsem si před dvěma sty lety nedokapala nějaký oční (oční!) kapky do ucha až do konce, mi škeble vzala vítr z plachet. Škeble si totiž odjela na …
Říkat, že Praha je krásná, je klišé už podobně trapný jako mít mobil s tlačítkama. Jenže vona je. Čím víc míst na planetě procestuju, tím spíš mě tohle město fascinuje. Pozoruju z výšky všechny věžičky a malebný červený střechy. Procházím uličkama po nerovných kostkách a kochám se. Všechna zákoutí mají svou jedinečnou atmosféru. Praha je …
“Šárko, to ti připadá normální?” “Nevím, co je normální?” “Normální je si najít práci tady, tady seš doma.” “Kde tady?” “Jak kde? No tady…” koktá táta. “No kde tady? Dyť já se dávno odstěhovala, máma taky, ty doma nežiješ, tak o jakým doma mluvíš?” “Tady v Česku.” “Říkám ti to celej rok, že se odstěhuju.” …
“Šárino, dyť je prasklej,” drží v ruce můj talíř. “Není prasklej, to je prasklá jen ta glazura.” “No to teda je prasklej. Proč ho nevyhodíš?” dívá se na mě, jako by právě zjistil, že jsem mentálně chorá. “Proč bych ho vyhazovala? Nic mu není, normálně funguje.” “Dyť je prasklej!” “Není prasklej, ti říkám, prasklá je …
Stojím v řadě u pokladny a čekám, až na mě přijde řada. Venku prší, je zima a tma. Před rokem touhle dobou jsem seděla na podlaze obskládaná horou věcí a snažila se vymyslet, co si sbalit na cestu do zemí třetího světa, kterou jsem nikdy v životě neabsolvovala. Na cestu osvícení. Teď tady stojím v …
Říká se „Dej si pozor na to, co si přeješ, protože to taky můžeš dostat“. Každej silně racionálně založenej člověk bez fantazie se tomu směje a empirický fanatiky to nadzvedne ze židle s patnáctiminutovou přednáškou o tom, jak jsme tvůrci vlastního života sami, „protože, Šárko, nikdo ještě nikdy nedokázal, že Bůh existuje“. Protože kdyby Bůh existoval, …
“Ne, děkuju, máš narozeniny?”, zamávám před sebou demonstrativně rukou a snažím se nedívat na krabici plnou čokolády. ‘Ne, jen se učím dělit. Vážně si nedáš?”, dívá se na mě kolegyně. “Dělit?”, ne, vážně ne. Vážně mám už asi tři kila nahoře jen z inhalace té krabice. “Ano, musím se naučit dělit. Jsem moc egocentrická a …
5:00. Zvoní mi budík. ‘Hej, už jsi vzhůru? Jak jde život v Česku?’, mžourám na displej a ploužím se i s mobilem unaveně do koupelny. Dobrá otázka. Sjedu tiše dolů na dno plné vany a nechám vodu zalehnout mi bubínky. ‘Nevím, co mám dělat…’, posílám zpátky elektronickou vlaštovku a v duchu počítám časový pásma, snažíc …
“Tak si představte, že ta jeho bejvalka si našla hned do měsíce novýho a je v tom! A ten blbec je zas úplně vyplesklej a von tak blbě čumí… Já říkám: Táto, jemu zase něco je, on čumí jak blbeček… No a pak se to dozvím, že jo. Tak ještě, že se už aspoň odstěhoval, …
