My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Třeba je to odměna

/

Čím jsem starší, tím jsem mentálně deformovanější. Možná to máme všichni, že s přibývajícími roky přirozeně ztrácíme mladickou naivitu vrhat se do všeho nového a nepoznaného. V určité životní fázi se občas všechno nadšení a motivace smrskne do obyčejné prosby, aby na nás svět aspoň na chvílu zapomněl a dal nám pokoj. Stávají se z …

Mořeplavci

/

  Kdyby mi před deseti lety ujel autobus. Kdybych správně odbočila. Šla místo doleva doprava, rozhodla se jinak, nebo třeba jen nevstala a zůstala v posteli. Kdybych radši některý hovor nechala pro hlasovou schránku, a nebo jindy prostě jen nezvedla oči a něco neviděla. Občas přemýšlím, jak by můj život vypadal, kdybych se rozhodla jinak. …

Pelikán

/

Zastavím se na pláži a pobaveně pozoruju pelikána stojícího jen pár kroků od rybáře, který vytahuje z vody síť. Pelikán nervózně přešlapuje a posunuje se k němu blíž a blíž, beze slov žadoní o rybu. Muž rozváže malou síťku a jednu jedinou rybu, co chytil, mu bez zaváhání hodí. Pelikán ji schlamstne a spokojeně se …

Jedno velké nic

/

Už je to asi třista let, co jsem naposledy přidala něco smysluplného, ale upřímně, život v Melbourne a celé Viktorii se smrskl na jedno velké tříměsíční nic v izolaci ve jménu koronaviru, a to už i myšlenky přestanou být zajímavé. Přesněji řečeno člověk si může z dostupných možností pouze vybrat, jestli je existence mezi čtyřmi …

Hovno v sáčku

/

Byla jsem si zaběhat v parku a na cestě leželo hovno v sáčku. Fuj, Šárko, proč nám to říkáš? Protože na ten výkal pořád myslím. Upřímně mě pobavilo, že někdo uklidil po svém psovi (soudím dle svých dostupných informací, že psi hovna v sáčku v roce 2020 ještě nekadí, ale třeba Babiš brzy nařídí a …

Řekla jsem to nahlas

/

„Máte hezké nehty,“ říká mi prodavačka, když ji podávám peníze. „Děkuju,“ je to dva týdny, co jsem vzdala dvouměsíční neustále olámané nehty, objednala si UV lampu a všechny náležitosti domů, a proměnila obývák v karanténní salon. V druhém měsíci (koronavirové pandemie, žádé těhotenství) jsem přestala pro zachování zdravého rozumu číst všechny zprávy, a na začátku …

Vzali nám svobodu

/

  My lidi si stěžujeme furt. A tím „My“ myslím nás, co máme v každé ruce po jednom chytrém zařízení, hodinky na zápěstí, občas se přerazíme doma o kabely, a klíče nebo nabíječku hledáme minimálně pětkrát denně. Lidi z rozvojových zemí do skupiny „My“ nespadají, protože je netrápí ani počasí, ani čas, čímž jim odpadá …

Jsou umělý

/

  Ahoj mami, měla jsi pravdu – byly umělý. Když jsem přijela, nejdřív jsem vůbec nechápala, na co se ptáš. „Ty kytky na balkóně jsou živý?“ Co to je za otázku? Byla jsem nadšená, že jsem zase zpátky v Sydney. Ani ten prudký déšť, co mě tady přivítal po přesunu ze slunečného Melbourne, mi náladu …

Kamikaze lásky

/

“Skočila bys kvůli němu z mostu?” krčím nepokrčitelný čelo nad mobilem a přemýšlím. Takhle se poznaj u člověka city? Že se obětuje? Vykročím do silnice, můj neúnavnej autopilot se snaží najít mezery mezi autama, jak prokličkovat dopravou na druhou stranu. Z myšlenek mě vytrhne troubení, ale po probdělé noci v letadle se mnou zas až …

Sběrač

/

Je mi jednatřicet. Pokud vám ženská je schopná přiznat svůj věk bez ošívání, pak byste se měli začít obávat, protože ta je schopná ledasčeho. Já toho opravdu schopná jsem. Jsem taky schopná debility na úrovni pokročilých masochistů, a jestliže existuje člověk, kterej naprosto přesně ví, co by dělat měl, ale zaboha se nemůže přimět, aby …