My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Řekla jsem to nahlas

„Máte hezké nehty,“ říká mi prodavačka, když ji podávám peníze.
„Děkuju,“ je to dva týdny, co jsem vzdala dvouměsíční neustále olámané nehty, objednala si UV lampu a všechny náležitosti domů, a proměnila obývák v karanténní salon. V druhém měsíci (koronavirové pandemie, žádé těhotenství) jsem přestala pro zachování zdravého rozumu číst všechny zprávy, a na začátku měsíce třetího jsem přestala čekat, že se svět kdy vrátí do své (ne)normální původní podoby. V Austrálii si každý stát řídí svůj přidělený kousek kontinentu sám, přestože se restrikce začaly v Novém Jižním Walesu poslední týdny pomalu uvolňovat, ve Viktorii, kde je touhle roční dobou o poznání chladněji, to skoro vypadalo, že předseda vlády zřejmě usnul zimním spánkem jako medvěd navěky. Žijeme v divné době. Zachránili jsme pár desítek lidí před smrtí koronavirem, abychom pohřbili světovou ekonomiku, lidskou psychiku, a víru, že na tomhle světě může člověk být vůbec svobodný. A tak zatímco čísla v kolonkách koronaviru se snižují, o sebevraždách a depresích ze ztráty práce, volného pohybu, předávkováním drogami a alkoholem, o těch se nikde nemluví. Ochránili jsme pár jedinců s nízkou imunitou, kteří místo na koronavir umřou dříve či později na cokoliv jiného, třeba na zápal plic nebo běžnou chřipku, a zaživa jsme pohřbili jedince silné, výdělečné a života schopné. Ano, řekla jsem to nahlas. Jakožto člověk narozený v zemi tak demokratické, jako Česko nesporně je, jako dítě narozené do doby porevoluční, jako tvor, který nikdy nezažil válku ani strádání, moje duše by radši umřela na nemoc než na okovy…
Tagged , , , , , ,

1 thought on “Řekla jsem to nahlas

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *