Lidi jsou nevděční tvorové. Neustále chceme víc. Víc času, peněz, lásky, zážitků, dobrodružství. A čím je něco nedostupnější, tím spíš po tom budeme toužit. Ten nedostižný sen. Ideál. Asiati si vybělují kůži, a my se opalujem. Kupujem si obrovský domy na splátky a doufáme, že jednou bude náš. Rádi bysme byli mladší, štíhlejší, pohlednější, dokonalejší. …
“My stojíme ve frontě taky.” “He?” dívá se na mě nechápavě Srí Lančan u kasy na vlakovém nádraží, snažící se projít rovnou dopředu. “Za mě,” ukážu prstem. “Proč seš na ně tak protivná?” dívá se na mě Steve. “Nejsem protivná, zařizuju spravedlnost. Všichni tady čekáme. Ty vole, Steve, já jsem tu necelej den a už …
“Šárko, to ti připadá normální?” “Nevím, co je normální?” “Normální je si najít práci tady, tady seš doma.” “Kde tady?” “Jak kde? No tady…” koktá táta. “No kde tady? Dyť já se dávno odstěhovala, máma taky, ty doma nežiješ, tak o jakým doma mluvíš?” “Tady v Česku.” “Říkám ti to celej rok, že se odstěhuju.” …
“Šárino, dyť je prasklej,” drží v ruce můj talíř. “Není prasklej, to je prasklá jen ta glazura.” “No to teda je prasklej. Proč ho nevyhodíš?” dívá se na mě, jako by právě zjistil, že jsem mentálně chorá. “Proč bych ho vyhazovala? Nic mu není, normálně funguje.” “Dyť je prasklej!” “Není prasklej, ti říkám, prasklá je …
Stojím na ulici před hostelem v dusným ránu. Zděšeně se rozhlížím kolem sebe a chvíli přemýšlím, jestli se mi to zdá, nebo to je realita. Když jsem v noci dojela potmě taxíkem, čekala jsem ledaccos, ale tohle předčilo i ty nejdivočejší sny. V prachu, špíně a lepivém horku se všude po ulici povalují na zemi …
