My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Špína, pot a vycházející slunce

/

Probouzím se s kocovinou po čtyřech hodinách spánku. ‘Vstávej, koukej, vychází slunce.’ ‘Fuck… Kolik je hodin, proboha?’, to nemůže být pravda. ‘Šest ráno.’ ‘A proč mě, budíš v šest ráno, když jsme šli spát ve dvě??’ ‘Já myslel, že se ti to bude líbit.’ ‘Mě by se líbilo se v tomhle století jednou vyspat aspoň …

Zaseknutá ve výtahu v Bangkoku

/

Trochu zmateně, dost unaveně, malinko vystrašeně a dost překvapeně putuju s obrovským batohem na zádech obtěžkaná ještě jedním menším a zrcadlovkou bangkokským labyrintem městské dopravy. Překvapivě snadno se v něm zorientuju a putuju pomalu, ale jistě správným směrem. Po pár metrech ze mě šíleně lije, když střídám mrazírnu klimatizace nadzemního vlaku s venkovním vzduchem. Existence …

Život letí jako šílený

/

Připadám si jako v posledním tažení a podle toho taky vypadám. Jediný, na co se zmůžu je ranní sprcha a vyfénování vlasů. Po třech hodinách spánku, třech hodinách klimbání na pracáku, jsem totálně vyřízená. Budíček na pátou ranní, protočit pračku a sušičku, douklízet byt, předat klíče, na nic nezapomenout, hlavně pas a funkční karty. Sprint na …

Frekvence lejna na třetí

/

Protože nudit se už pro změnu teď asi hodně dlouho nehodlám, sbírám zážitky všeho druhu.  Některý potěší, jiný pobaví, pár jich odškrtnu v seznamu zkušeností. Probudím se do chladnýho rána a hlava se mi po čtyřech hodinách nuznýho spánku v kombinaci s alkoholem pořád motá. Nazuju na protest tenisky a jdu si naposledy zaběhat po …

Co se stane v Madridu, zůstane v Madridu

/

Sedím na záchodě, když v tom se mi přímo nad hlavou v koupelně na zdi rozdrnčí telefon. Chvíli ho nechám vyzvánět překvapená tou ranní situací, načež ho trochu bojácně zvedám. ‚Hello?’,  ze sluchátka se na mě hrne příval španělskýho monologu a já se zmůžu jen na přiblblý ‚Eeeh‘, než slyším z dálky dámský hlas a recepční se na …

Kaluže v Madridu

/

Nadšením z těch náhlejch novinek posledních dní a obratem mýho života o 180 stupňů snad nemůžu ani spát a přible se usmívám pokaždé, když o tom mluvím. Teda mluvím o tom málo jen s těmi, co jsou mi nejblíž. Moje původní rebelie ála je mi jedno, co bude zítra, dnes je dnes, a s tím spojená výpověď a …

Je to v kýblu

/

‘Nedívej se tak na mě, já si můžu chodit domů kdy chci, a jak chci. Klidně ožralá o půlnoci a vůbec se ti nebudu zpovídat kde a s kým jsem byla. Uvědom si, že to jsem já, kdo se tady denně obětuje a od rána do večera se stresuje v práci, zatímco ty se tady …

A pak ti realita vrazí facku

/

Dny plynou, už ani nevím, jakej je měsíc, natož co je za den. Několikrát denně se dívám na mobil, abych se zorientovala v čase, pak se párkrát rozhlídnu kolem sebe, abych se zorientovala v prostoru. Jsem přesně v tom divným mezníku, kdy nevím, jestli bych radši šlápla na plyn a všechno popohnala, nebo na brzdu, …

Přání jsou od toho, aby se (ne)plnily

/

Když se v Japonsku rozbije kus nádobí, slepí se zase dohromady lakem smíchaným s práškovým zlatem, stříbrem nebo platinou. Tohle umění se nazývá Kintsugi nebo taky Kintsukuroi, a podle jeho filozofie jsou takto opravené předměty o to krásnější, protože třpytivé zacelené šrámy mu přidívají na unikátnosti. Místo toho, aby rozbitou misku vyhodili, slepí ji, okrášlí …