Svět je divnej. Je tak velkej, tak moc velikej, až je v něm hrozně těsno… Jeden občas zalapá po dechu. Všude jsou davy lidí, proudí zleva, zprava, proplítáš se houfy a přitom ti ze samoty může prasknout hlava. Asi je to špatná doba, možná je to špatná planeta, třeba jsou to špatný lidi, taky snad …
‘Můžu se tě na něco zeptat?’ ‘No.’ ‘To jsou tvoje prsa?’ ‘Ne, ráno si je dycky půjčím od sousedky a večer jí je vracím.’ ‘Aha, a nešla bys někdy na kafe?’ ‘Přesně, nešla.’ Milé dámy, kdybyste neměly život sám o sobě už tak dost stresující, doporučuju pár let zobkat hormonální anikoncepci a nechat hormony psát …
‘Šári, a kdy mi ho přectaviš?’ ‘Koho, babi?’ ‘Ty viš koho…’ ‘Až ti budu mít koho představit, tak to udělám, neboj.’ ‘A von nechce miminko?’ ‘Jaký miminko?’ ‘No, miminko…’ ‘Nechce, babi.’ ‘Proč ne? Mama řikala, že není zas tak starej.’ ‘Protože nechce, má na to svatý právo nechtít.’ ‘A s kym budeš mit mimino?’ ‘Asi …
Netuším. Nevím, co je to normální. Co je měřítko, kdo ho určuje. Co to slovo znamená. Kdo to umí objektivně posoudit? Jsou situace, kdy se mi chce smát, jindy zase brečet. Občas to dělám ve špatném pořadí a v nevhodných situacích. Někdy nekontrolovaně a jednou za čas možná i naschvál… Normální mi nepřijde, když na …
