My Puzzle World

Jednoho dne to do sebe všechno zapadne. Jako puzzle…

Cirque du Bali

/

Naběhnout přede mnou v upnutých policejních uniformách Chippendales, postupně ze sebe strhávajíc oblečení, je asi jediná situace se zástupci zákona, která by mi kdy vykouzlila na tváři potěšenej výraz. Místo toho jedu, a za poslední týden je to už potřetí, co celý tři pruhy přede mnou zastavuje tucet mračících se nevrlých taťků v uniformách, kteří …

Mise na Měsíc

/

Musím říct, že se na všechny ty zasněžený fotky z Česka krásně dívá. Obzvlášť odsud z Bali na mobilu. V jednatřiceti stupních ve stínu bez klimatizace jsem vám to chvílema i neskrývaně záviděla. Naštěstí teď je všechno zase pod kontrolou, všude se chladí o stošest. Kdybyste zatáhli závěsy a zmáčkli na ovladači tlačítko turbo, ani …

Zítra začnem zase znovu

/

Je další super horký den na Bali. Slunce pálí, nebe je modré a na obloze není jediný mráček. Bazén tiše bublá, jak voda přepadává přes okraj, a kolem zpívají exotičtí ptáci. Idylka až k vzteku. Jeden krásný dokonalý den a v něm jeden nedokonalý unavený člověk. Sedím na okraji bazénu ve stínu, nohy ponořené do …

Jsi šťastná?

/

Pár dnů zpátky mi zapípal telefon. Otevřela jsem příchozí zprávu a četla zvláštní otázku: “Are you happy, Sharka?”. Klasický tradiční “how are you?” vystřídalo trochu neobvyklý překvapení. Na chvíli jsem se zastavila a přemýšlela, co na to vlastně odpovědět. Jsem šťastná? Začala jsem si v hlavě promítat a zhodnocovat svůj dosavadní život. Ani po několika …

Na co mi nikdo mašli neuváže

/

Všude, kam se hnu, blikají barevný světýlka, z reproduktorů hrají americký koledy a na každým rohu stojí větší či menší vánoční stromek. Zelenej, plastovej, nebo poskládanej z prázdných lahví od piva Bintang. Nevím, kam na téhle planetě musí člověk odjet, aby se vyhnul Vánocům. Vyhnul našemu západnímu pojetí Vánoc. Svátkům nekonečných front, spěchu, shonu o …

Nasekám ti na holou

/

Je to už nějakej pátek, co jsem po maturitě odjela do Londýna. Kufr jsem si vybalila v jedné židovské rodině v severozápadní čtvrti – v Mill Hillu. Starala jsem se jim o dva prcky, zatímco v mamce klíčil třetí. Řekla bych – dvě holčičky, ale k tak andělskýmu výrazu měli tihle malí satani poněkud daleko. …

Proč mě pořád děsíš?

/

Je horké letní odpoledne. Paprsky slunce se snaží vehementně prodrat dovnitř prkenného domu, ale tam je příjemně. Otevřenými okny lehce profukuje vítr a celým přízemím se ozývá veselý smích. V místnosti se líně povaluje uvolněná atmosféra. Parta přátel je roztříšténá do několika skupinek, mezi nimiž se já v nepravidelných intervalech se skleničkou v ruce střídám. …

Až tak moc tě zase nechce

/

Sedím v kavárně mezi rýžovými poli a usrkávám sojový cappuccino. Občas si musím připomínat, že život může být horší. „Ale já to nechápu,“ ošívá se. „Co přesně nechápeš?“ vrátím se pohledem od hrnku kafe zpátky na Majdu. „Proč se nevidíme častějc, proč spolu netrávíme víc času,“ rozhazuje rukama. „A chceš to vědět proč?“ dívám se na …

Hérečka

/

  “Šárko, máš čas? Potřebuju s tebou mluvit.” “Se mnou?” “Jo…” “Co jsem zas udělala?” “Ty nic právě…” “Jsem ve fitku, ale tak za dvě hoďky budu doma. Pak ti zavolám?” “Dobře.” “Tak povídej, jsem jedno ucho. Chceš mě požádat o ruku? Po telefonu to nedělej, prosím tě.” “To jsem chtěl už několikrát a pokaždý …

Všude dobře, v objetí nejlíp

/

Tři hodiny u počítače utečou jak víkend před pondělkem, a já mám takový divný dejavú. Dejapoo bych řekla v angličtině (že už jsem ty sračky někde viděla). Mám občas takovej ten známej pocit, kdy nevím jestli se mám oběsit hned, nebo až potom. Nebo brečet, že jsem právě vyhodila X hodin svýho života, který mi …